"Nemůžu!" zasípěla Slávka Krahujcová a připlácla si na rozpálené čelo studený mokrý ručník. Její doznívající chřipka se přes noc zákeřně zkomplikovala. Podzimní pátek, čtvrt na devět dopoledne a venku protivné fičení a poprchávání.
"Nestačilo by to zítra?" navrhl opatrně docent Eduard Krahujec. "Vzal bych auto a zajel s Hankou do MegEdenu."
"Hanka taky marodí!" zaskučela chorá choť. "Už od úterka! A nejmíň do úterka! Vnímáš vůbec něco, ty ignorante?"
Docent Krahujec dotčeně zafuněl. Navzdory sedmdesátce ještě externě přednášel a zrovna teď dopisoval závažnou stať pro Kulturologický sborník. Naprosto časově vytížen a mocně interesován svým tématem. Není divu, že mu dceřina nemoc jaksi unikla, zvláště když Hanka bydlela patnáct let jinde.
"Edo!" nepřestával na něho útočit zahleněný hlas z postele, "Edóóó, seš hluchej?" Horempádem shrnout informace a nalézt východisko: obě baby stonající, obě hospodářství bez hospodyň. Nepohodlí, rozklad, bezvládí, epidemie... Stav byl horší, než si dosud připouštěl. Nyní již zbýval jenom zeť Pavel. Vlastně ne, zeť Petr! - Permanentně si pletl ta dvě bezvýznamná jména. První Pavel, druhý Petr, Pavel, Petr, první, druhý, vnouče zatím žádné... Nuže, jakýpak problém. Vyhledá číslo, zatelefonuje Petrovi a stařecky bezmocným skuhráním nažene milého zetě do služby. V mezním případě, nepůjde-li jinak, vydají se do MegEdenu spolu.
"Tak bych vzal zítra auto a zajel s Pavlem do MegEdenu."
"S Petrem!" zakvičela Slávka, "s Petrem! A zajedeš s ním akorát do hajzlu, protože v srpnu se od Hanky odstěhoval! Od-stě-ho-val! I tohle jsi zasklil, tupče?! Co vůbec nosíš v tý svý sobecký palici? Archetypální cancy?"
"Odpusť si ty vulgární invektivy!" zahučel pokořeně, ale manželka ho v tu ránu uzemnila dlouhým drásavým kašlem. "Lednička dutá!" vychrlila ze sebe po sérii štěkotu a chropotu, "v mrazáku kopr a zelňačka, špajzka vyplundrovaná! Od minulýho pátku nikdo nic nenakoupil! Bez chleba! Bez rohlíků! Bez másla! V krabici dva pytlíky čaje! Na co čekáš?! Seber kabely a táhni!"
"A co jako?" kontroval s rafinovanou infantilitou, leč umírající saň se v peřinách zazmítala v novém záchvatu. "Táhni!" zavyla mezi dvěma výbuchy plic. "Kristepane, Edo! Snad dokážeš jedinkrát v životě obstarat sám jídlo na víkend!"
Jídlo na víkend! vetkl si znechuceně do mozku a s uraženým mlčením opustil ložnici. Když se soukal do pulovru, zaškrundalo mu žalostně v žaludku. Vybavil si, že tohoto rána dostal k snídani pouze černou kávu bez smetany a hrstku dětských piškotů. A k včerejší večeři nežvýkatelný skrojek veky se ždibcem paštiky. Situace vskutku zralá k radikálnímu řešení. Seznam! osvítilo ho při následné inspekci vypleněné chladničky, i vykročil zase k chrčícímu morovému doupěti. Metr od prahu se však zatvrdil. Nebude se Jí přece doprošovat! Nebude se před Ní plazit! Nechat si od Ní diktovat! No bože, ta s tím nadělá, potraviny, proviant, krmivo... Leží to v obchodě v regálech a odtamtud se to strká do kovového vozíčku. Před několika roky dvakrát či třikrát osobně absolvoval s manželkou kompletní proces zajišťování zásob v MegEdenu. Záměrně tenkrát odbojně hudral a vrčel, až mu drahá polovička příště přikázala zůstat na parkovišti. Zhruba po hodině potom vždycky přirachotila s nákladem z hypermarketu, on přemístil kořist do favorita, a hotovo, vyřízeno, alou domů. Brzy se Slávka dávala transportovat na pravidelný týdenní velkonákup jenom Hankou. Ryze ženský tým. Výlučně samičí záležitost. A měl od inferiorního balastu definitivně pokoj.
Auto! ztuhl vzápětí na štokrleti s botou v ruce a z protějšího vysokého zrcadla ho proklál jeho pověstný Zkouškový škleb. Lapsus. Zádrhel. Překážka. Vždyť škodovku si po posledním pátečním vpádu do MegEdenu vypůjčila dcera: "Díky, tati, vrátím ve středu!" Prý ve středu! Leč epidemie byla rychlejší. Nejdříve skolila Slávku, poté Hanku. A dopravní prostředek je pryč. A Petr je rovněž pryč. A Pavel jakbysmet. Z veškeré rodiny v tomto okamžiku použitelný toliko on, vetchý patriarcha Krahujec! - Moment, oprava: Osamělý Bojovník Krahujec!
Představa archetypu Bojovníka docenta takměř nadchla: úkol, zápas, poslání! Hrrr na Draka! Mužně na sebe popatřil do zrcadla a bystře si nazul teplou kotníkovou obuv. S hekáním se vztyčit ze štokrlete, ovinout krk šedým šálem, navléknout šedý plášť a na lysinu naaranžovat šedý klobouk. Zálibně si uhladil bílou bradku do špičky: hle, pořád ještě švihák! Během odívání a dívání se mu zlepšila nálada o další stupeň. Vzpomněl si totiž, že na konci jejich ulice, rovnou za křižovatkou, stojí supermarket. Určitě! Nepochybně! Pár minut pěšky - a je tam. Proč vůbec manželka s dcerou každý pátek kočují kamsi na předměstí? Nelogické!
Nelogické, přemítal v klesajícím výtahu i během pochodu po vlhkém trotoáru. Stále dotěrně mžilo a na úseku pod kaštany divže neuklouzl na spadaném listí. Máchl křídly, aby vyrovnal let, a tu si uvědomil, že mu cosi schází: samozřejmě! Tašky! A neprodleně změnit kurs zpátky k činžáku. Proslídil komoru, spíž i kuchyni, ale tašky nikde... Až po čtvrthodině vypátrán štos kabel v předsíni pod štokrletem. Pod štokrletem, mea culpa! A Slávka patrně zaregistrovala hluk, poněvadž z ložnice k němu dolehlo rozkacené mečení: "Edóóó!" Honem chňapnout dvě síťovky, šup do kapsy a tiše zmizet z bytu.
Sotva napodruhé domašíroval k těm zatraceným kaštanům, opět v něm hrklo: peněženka! A znovu nucen otočit se na patě. Hloupé! Trapné! Tristní! Jako nějaký sklerotický stařík či co! Při druhém návratu ho žena bohužel načapala a přidala mu ještě modrý igelitový vak s tunou odpadků: "Popelnice jsou proti vratům do baráku!"
"Vím!" odsekl a dole mrskl smetí do kontejneru s takovým opovržením, až mu křuplo v páteři. Ať vidí, satorie! Neboť ho dozajista kontrolovala z kuchyňského okna.
V deset se mu konečně na třetí pokus podařilo dosáhnout ústí ulice. Úspěšně překonal řvoucí křižovatku a stanul na asfaltovém prostranství před supermarketem. Po dvou minutách pozorování chování jedinců hravě nastřádal nezbytné údaje: vchod do objektu, místo koncentrace nákupních vozíků i způsob jejich získávání a odevzdávání. Napodobiv sociální skupinu, vtlačil do příslušné prohlubně desetikorunovou minci a zacvakl šuflátko. Řetěz v zámku poslušně povolil a docent Krahujec s odpoutanou pištící tříkolkou zamířil k posuvným dveřím, fungujícím na fotobuňku. Skleněná brána se před ním pohostinně rozestoupila a on důstojně vdrnčel dovnitř.
...
Marta Rejsková pečlivě vytřídila z hromady tři citrony. Zavázat plody do polyetylenového sáčku, odnést na váhu, zmáčknout tlačítko 13 se žlutou podobiznou, přilepit na obal vytištěnou etiketu a vložit označený tovar do vozíku k ostatním věcem. Fajn, směla si odškrtnout další bod. Natrhla okraj seznamu vedle řádku 3 citrony a přes brýle přečetla na papírku následující položku: 3 pomeranče. Zarejdovala ke kýženým kisnám. Když po chvíli naškubla kartičku vedle řádku 3 pomeranče, zachytila čísi nepříjemný, upřený kukuč. Někdo ji sledoval od bočních regálů s luxusním zelovem. Jakýsi vznešeně se ksichtící vousatý dědek v šedém kabátě a šedé hučce. - Neznám ho, konstatovala Marta Rejsková a pokračovala v činnosti podle připraveného soupisu: 3 jablka.
...
Docenta Krahujce obklopilo Zboží. Hradby Zboží. Věže Zboží. Metráky Zboží. Pohoří, lány, bory Zboží... A kolem intenzivní pohyb a vlnění, zvuky a hemžení, šum a ruch... A z amplionů přísné hlášení z některé kasy a dryáčnické kokrhání z nějakého rozhlasu: "Rádio Arzenál!" zavřeštěla znělka a po ní opět flašinetové rytmování, bučení, chrchlání, huhlání... To bude nejspíš horečka, prochvěla Eduardem zlověstná předtucha. Narůstající jedovatý třes ve vyhládlém, zesláblém těle. Asi už to na něho taky lezlo: chřipka, zboží, epidemie, hmyzí míhání... Zákazníci těkali hýřivým bludištěm jako pilní mravenci - zdánlivě nahodile a chaoticky, leč přesto jednajíce podle předem vytčených plánů; soustředěně hledali, zkoumali, vybírali, ohmatávali, porovnávali... Snášeli vyvolené úlovky do trakařů a posléze se s nimi disciplinovaně řadili u pokladen; zasvěcení účastníci složitého kolektivního rituálu, k jehož konkrétní realizaci docentu Krahujcovi chyběly ty nejdůležitější vědomosti: Co, Kolik a Za kolik.
Váhavě popojel vpřed a naboural do sloupu zelených plastových beden. V panice z bariéry provinile vylomit butylku piva a vhodit ji do prázdného kočáru. První trofej. Opět popojet a namátkou šmáknout pro cosi do ozářených plexisklových kotců: škatule jahod. Sem s ní! Všoupnout do káry a srdnatě dál -
"Rádio Arzenál!" břinkla mu zase do uší fanfára lokální stanice a probrala ho z hypnózy. Polekaně sebou cuknout a nechápavě zazírat na ty dva ubohé, nicotné předměty na dně pustého gigantického vagonu: jahody? Staropramen? - Pivo zásadně nepil a na jahody byl alergický. Nicméně Slávka jahody ráda. Hanka rovněž. Bezradně vyňal pikslu s nebezpečnou poživatinou a za pomoci mhouření, přibližování a oddalování snažil se bez okulárů rozluštit cenu: hergot! Tolik?! Z dešifrovaného numera ho zamrazilo. Neuvěřitelné! Strašlivé! Obludné! "Rádio Arzenál!" střelili po něm opět z reproduktorů a supermarket zaplavila další hrůzná karikatura hudby a zpěvu. Barbarské bubny, zvířecké skřeky, mučivé kvílení -
Docent Krahujec strnul v jarmareční Džungli napaden animální Úzkostí. Intuitivně se přihrbit a nastražit zbytky smyslů: Kdo? Co? Odkud? Ze všech stran atakován přízemním Materiálnem. Ze všech stran obklíčen hordami Produktů. - Tisíce a tisíce Kusů! Tisíce a tisíce pytlů, pytlíků, košů, košíků, lahví, lahviček... Tisíce balíků, konzerv, krabic, plechovek, sklenic, dóz, kelímků, táců, kornoutů, misek, přenosek... Tisíce názvů, nápisů, dat, číslic, nálepek, cenovek, cedulí, obrázků, barev, výzev, poutačů... Kilometry polic a pultů, boxů a skříní, potravin a nápojů... Kilometry gramů, dekagramů, kilogramů, litrů, decilitrů a mililitrů...
Slávko! zasténalo mu bolestně srdce v hrudi. Pocítil ponížení. Pocítil hnus. Pocítil vzdor. Slávko, Slávko, Slávko! Lapený, potupený, uvězněný, zrazený... Tváří tvář čelící kvintesenci Nicoty. Sražený do prachu symbolem Odcizení a ochromený sartrovskou Nevolností. Tohle byla Marxova alienace a Durkheimova anomie, globální tržní chobotnice a konzumní Bytí k smrti... Tohle byla Civilizační past, z níž se musel probít silou svého Intelektu, svého Ducha, své Morální dimenze. Ihned a bez okolků! Zmapovat, zanalyzovat, navrhnout varianty, uskutečnit, zvítězit...
Jídlo na víkend! vzchopil se v něm prapůvodní Bojovník a chytře zacouval s vozíkem k exotickým ananasům, papájím a mangům - strategické stanoviště bez rojů zájemců, odkud lze nerušeně studovat dění na nepřátelském teritoriu. Číhavě přeskakoval očima po aktivních figurách, zatímco jeho mozek překotně vyhodnocoval pět možných nákupních postupů; pět cest k cíli, předběžně pojmenovaných metoda anamnézy, metoda dedukční, metoda imitační, metoda inspirační a metoda ruletová... Již se málem rozhodl pro kombinaci dvou až tří, když ho zaujala zákaznice v hnědé bundě: Heuréka! zajásal docent Krahujec, jelikož přesně tohle potřeboval. Praktickou ženu seniorského věku s důchodcovskými finančními zdroji, zkušenou a systematickou, vybavenou seznamem a brýlemi, opatřující menáž pro malou, skromnou, pravděpodobně dvojčlennou domácnost. A navíc se podobala Slávce! Drobná, suchá, křepká, čilá. Hnědá bunda, hnědá čapka, hnědé kalhoty; tašku s peněženkou obezřetně na lokti a na obličeji podrážděný, nesouhlasný výraz: sevřené rty, bodavý zrak, větřící nos...
Metoda imitační! poblahopřál si docent Krahujec a pustil se za personou v hnědém, za svou nápovědou, průvodkyní a spasitelkou. A tehdy mu bleskla hlavou ještě metoda šestá. Metoda tak jednoduchá a dokonalá, že ohromením přibrzdil a rozčilením zfialověl jako nakládaná červená řepa, nabízená onoho dne s akční slevou.
...
Vepřové na guláš, naškubla Marta Rejsková papírek u patřičného řádku; prima, odsejpá to. A teď druhý oběd... A vyhrábnout z lichotivě iluminovaných chladivých roštů paklík se dvěma kuřecími stehny. Jo, menu jako obvykle: guláš na sobotu, kuře na neděli a od pondělka do pátku bez masa... Podezíravě zrentgenovala úlovek pod nelaskavými výbojkami: hubené, promodralé hnáty. Ne, tyhle ne! A rezolutně sáhnout po druhém balení... A po třetím... Správně! Buclaté, bělorůžové. Třetí balení shledáno vyhovujícím. Přendat do vozíku a natrhnout kartičku u bodu 2 kuřecí stehna. A nyní drůbeží krky pro Azorka... Již měla skoro všecko šťastně pohromadě: pět cibulí, dvě mrkve, jeden celer, tři citrony, tři pomeranče, tři jablka, dva banány, šest vajec, půl bochníku chleba, šestnáct rohlíků, vánočku, máslo, čaj, rýži, kečup, dva jogurty, škatuli mléka, špekáčky, patnáct deka česnekové pomazánky, dvacet deka salámu Paprikáš, dvě psí konzervy pro Azorka, tři Radegasty pro fotra, jednu nakládanou červenou řepu s akční slevou a akčně zvýhodněný tavený sýr Veselá kráva... Zbývala minerálka, mražené ovocné knedlíky, toaletní papír a... Zapomněla na něco?
Pišingr, sakra! Mňamku na zub! Oplatky, perníčky, želé... Tradiční pamlsek k odpolednímu kafíčku, až se starej vybelhá vyvenčit mazlíčka a ona si bude v klidu listovat deníkem Skandál, který s ní sousedka čejndžuje za fotrovy přečtené sportovní noviny Boss.
Dychtivě zakormidlovala k oddělení s bonbony, keksy a čokoládovými výrobky, ale tu jí trasu přehradila širokánská prodavačka uříceně doplňující do polic čokopiškoty. Rejsková nechala trčet kočár na fleku, procpala se škvírou za kobylím zadkem a zadumaně se zakoukala na přehlídku oblíbených levných pochoutek: kakaové řezy? Tatranky? Polomáčené sušenky?
Když se za minutu prosmýkla kolem macandy zpátky se dvěma tatrankami a jedněmi sušenkami, byl její napakovaný trakař fuč. - Kerej idiot! vypálila Rejsková mezi nejbližší kupující, avšak pátrala marně. Nikde žádný roztržitý ťulpas, jehož by přistihla, jak omylem láduje její žebřiňák svými krámy. Nikde žádná osiřelá, zaměněná korba s cizím obsahem. Nikde žádná stopa. Zhola nic... Vyjeveně tiskla k lokti kabelu s portmonkou, drtila v drápech osudné cukrovinky a vůbec tomu nerozuměla. Totálně mimo... Neskonale zmatená... Okradli ji, a neokradli! Oloupili, a neoloupili! Spáchali vůči ní zločin, a nespáchali...
Teprve při druhém okružním běhu supermarketem si Rejsková v zoufalství přisvojila evidentně bezprizorní káru, diskrétně zaparkovanou u bonboniér. Krčila se v ní flaška Staropramenu a piksla šíleně drahých jahod. Hopem se obojího zbavit a otráveně začít znovu od první položky. Seznam jí sice taky šlohli, sviňáci, leč stejnak brala pokaždý to samý: tři Radegasty, pět cibulí, dvě mrkve, jeden celer, tři citrony...
...
"Rádio Arzenál!" zaryčel tuš z reproduktoru a Krahujec se střemhlav rozhrčel od kasy k východu. Nežli se zaplacenou kořistí prokmitl posuvnými vraty, šlehl okem po hnědé postavičce, která kousek za startovní čárou nasupeně prokutávala kupu cibule.
"Pardon," zaskřehotal, zavadiv povozem o protijedoucí tříkolku, a prolétl otevřenou bránou ven.
Autor: Ivana Blahutová
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |