DAGMAR ŠTĚTINOVÁ

Obrázek

Barva mu skápla na tričko.
»Maluji válku, babičko!«
V oblacích plují bombardéry,
a jak se k zemi sklání níže,
rozkvetou na ní černé kříže.
Kreslí je chlapec pevnou rukou,
zatím co máma trpí mukou.
»Pohádku maluj, chlapečku,
jak šlápli Popelce na vlečku
a princ ji hledal v tlačenici...«
Chlapec se shání po čepici.
»Musím už běžet do té války.
Všichni tam půjdou z velké dálky,
dostanou boty. Také zbraně.
Hurááá, už letím, babi, na ně.
Možná, že s mamkou jeden kříž
také mi jednou postavíš!«

Má něžnou tvář a tmavé vlasy.
Hluboké oči cloní řasy.
Obrázek leží na polici.
Co všechno chce tou kresbou říci?
Svět že je velký kolotoč?
Touha že je jen marné přání
až je to někdy k uzoufání,
když nejsou slova na tvé »proč«?

Peru to malé, dětské tričko,
skvrna se ztrácí za chvíli.
Dávám je sušit na sluníčko,
brzy je lehce vybílí.
Kluci si hrají na hřišti.
Na válku. Na kterou? Na příští...


Za okny kavárny

Za okny kavárny
ve městě plném věží
šedivý běží den
a lidé na nábřeží
hledají věčný sen
plachého dopoledne
v noci, po ránu i ve dne
na zemi i v nebi, které bledne...

Pavouček na tebe sedne,
kanály překročíš
a už je zas půl jedné
blíží se odpoledne
a slunce nevychází
v tom městě plném věží.

Na březích Vltaviných
člověk jde po nábřeží
s tisíci jiných,
jen vlastní krok si střeží.
Dál hledá sny a nachází jen stěží...

Za okny kavárny
v tom městě starých věží
do šedé ulice -
podívej se! Sněží...



SVATOPLUK KOPEČEK

Mezopotámie

Smutno je tady
Rozvrácený úl
Kde jsou ta bájná města
Uruk nebo Ur?

Vidím ocelové brouky
trosky mně neznámých měst
Nad hlavou místo čápů nebo hvězd
stříbrní draci dštící síru oheň

Není se kam schovat
a kam hlavu složit
A proto nikdy
nikdy nezapomeň!


Hořkost

Jako dávivý dým
prosakují naše prahy
nepřátelské invektivy od sousedů
snažících se přepsat historii

Také věrolomní
u nás doma
hyzdí již tak povadlé právo
býlím zla

Jenom občas
vystupuje z přítmí
zakřiknutá pravda
žalm za žalmem


Česká pseudoidyla

Podzim
jen občas ještě
dýmí spáleniště

Je po bitvě

A na sídlištích
se z pocuchaných křídel snáší
zdánlivý holubičí mír...


V půli parného jara

Večer voní jak slabý záchvěv bezu
a ticho dodýchává na půl plic
Horko je Motýl potácí se na obzoru
Solitér

Budoucí kdysi máme za sebou
Pták však vyzpíval své ráno
v ptačím chóru
promlčel podvečer


Od Svratky

K ránu se zvolna připozdívá

Řeky jsou olovnaté
a rovné

Vyšly z nich průsvitné rusalky
co tančit neumí

I ze sna cítíš rybinu

SVATOPLUK KOPEČEK se narodil 25. prosince 1933 - před sedmdesáti lety. Srdečně blahopřejeme k životnímu jubileu!



ČESTMÍR VIDMAN

P. F. 2004

Ještě mnoho východů slunce
spolupozemšťanům

U mne už převažuje noc

Ale nevzdám to

I slepý mravenec
bojuje se stébly trávy

Držím vám palce
Vesmířané



ALOIS TYBRYCH

PF 2004

Motto:
"Mylorde, jen Vy víte,
co zítra udělám."

Kupte si nový snář,
viděti: Velechrám Bílého Koně,
stovky Buddhů,
tisíce Bohorodiček,
statisíce rytířů či hořící kříž.
Na Zemi nebo jinde jsou blíž?

Kupte si kalendář,
na rok dvoutisící čtvrtý,
dodá oheň na šeď dnů ten žhář!
Všem plný život
mezi realitou a snem,
Mylorde, čeho se dožijem?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]