DAGMAR ŠTĚTINOVÁ
Obrázek
Barva mu skápla na tričko.
»Maluji válku, babičko!«
V oblacích plují bombardéry,
a jak se k zemi sklání níže,
rozkvetou na ní černé kříže.
Kreslí je chlapec pevnou rukou,
zatím co máma trpí mukou.
»Pohádku maluj, chlapečku,
jak šlápli Popelce na vlečku
a princ ji hledal v tlačenici...«
Chlapec se shání po čepici.
»Musím už běžet do té války.
Všichni tam půjdou z velké dálky,
dostanou boty. Také zbraně.
Hurááá, už letím, babi, na ně.
Možná, že s mamkou jeden kříž
také mi jednou postavíš!«
Má něžnou tvář a tmavé vlasy.
Hluboké oči cloní řasy.
Obrázek leží na polici.
Co všechno chce tou kresbou říci?
Svět že je velký kolotoč?
Touha že je jen marné přání
až je to někdy k uzoufání,
když nejsou slova na tvé »proč«?
Peru to malé, dětské tričko,
skvrna se ztrácí za chvíli.
Dávám je sušit na sluníčko,
brzy je lehce vybílí.
Kluci si hrají na hřišti.
Na válku. Na kterou? Na příští...
Za okny kavárny
Za okny kavárny
ve městě plném věží
šedivý běží den
a lidé na nábřeží
hledají věčný sen
plachého dopoledne
v noci, po ránu i ve dne
na zemi i v nebi, které bledne...
Pavouček na tebe sedne,
kanály překročíš
a už je zas půl jedné
blíží se odpoledne
a slunce nevychází
v tom městě plném věží.
Na březích Vltaviných
člověk jde po nábřeží
s tisíci jiných,
jen vlastní krok si střeží.
Dál hledá sny a nachází jen stěží...
Za okny kavárny
v tom městě starých věží
do šedé ulice -
podívej se! Sněží...
SVATOPLUK KOPEČEK
Mezopotámie
Smutno je tady
Rozvrácený úl
Kde jsou ta bájná města
Uruk nebo Ur?
Vidím ocelové brouky
trosky mně neznámých měst
Nad hlavou místo čápů nebo hvězd
stříbrní draci dštící síru oheň
Není se kam schovat
a kam hlavu složit
A proto nikdy
nikdy nezapomeň!
Hořkost
Jako dávivý dým
prosakují naše prahy
nepřátelské invektivy od sousedů
snažících se přepsat historii
Také věrolomní
u nás doma
hyzdí již tak povadlé právo
býlím zla
Jenom občas
vystupuje z přítmí
zakřiknutá pravda
žalm za žalmem
Česká pseudoidyla
Podzim
jen občas ještě
dýmí spáleniště
Je po bitvě
A na sídlištích
se z pocuchaných křídel snáší
zdánlivý holubičí mír...
V půli parného jara
Večer voní jak slabý záchvěv bezu
a ticho dodýchává na půl plic
Horko je Motýl potácí se na obzoru
Solitér
Budoucí kdysi máme za sebou
Pták však vyzpíval své ráno
v ptačím chóru
promlčel podvečer
Od Svratky
K ránu se zvolna připozdívá
Řeky jsou olovnaté
a rovné
Vyšly z nich průsvitné rusalky
co tančit neumí
I ze sna cítíš rybinu
SVATOPLUK KOPEČEK se narodil 25. prosince 1933 - před sedmdesáti lety. Srdečně blahopřejeme k životnímu jubileu!
ČESTMÍR VIDMAN
P. F. 2004
Ještě mnoho východů slunce
spolupozemšťanům
U mne už převažuje noc
Ale nevzdám to
I slepý mravenec
bojuje se stébly trávy
Držím vám palce
Vesmířané
ALOIS TYBRYCH
PF 2004
Motto:
"Mylorde, jen Vy víte,
co zítra udělám."
Kupte si nový snář,
viděti: Velechrám Bílého Koně,
stovky Buddhů,
tisíce Bohorodiček,
statisíce rytířů či hořící kříž.
Na Zemi nebo jinde jsou blíž?
Kupte si kalendář,
na rok dvoutisící čtvrtý,
dodá oheň na šeď dnů ten žhář!
Všem plný život
mezi realitou a snem,
Mylorde, čeho se dožijem?
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)