Svět je ovládán Anglosasy. Světlo sice přišlo z Východu, ale Západ, ospalý Západ, jemuž nejeden mystik prorokoval brzkou zkázu, je na koni, navíc motorizovaném a prošpikovaném elektronikou. A Západ je všechno jiné než slovanský. Druidové, Votanové, Odinové a jejich strýček Sam vyhráli nad hromovládným Perunem na celé čáře, ačkoli se nedá říci, že Perunovi se vybily baterky. Problém porážky slovanských holubiček spočívá podle mého názoru v odvěkém potácení se mezi slovanskou skepsí a slovanskou pýchou.
Pamatuji si od z dětství, že vše slovanské, a to nejen ruské, bylo podceňováno. Od automobilů, letadel, zemědělských strojů až po prachobyčejné bonbóny. Dětské hrdlo dostalo, co hrdlo ráčilo - polské jahody, ruskou kukuřici, slovenskou brynzu, bulharské fazole, typicky slovanské sladové bonbóny, nicméně toužilo po yankeeské žvýkačce, kterou nedokázaly nahradit dortové svíčičky z pravého včelího, leč tuzemského vosku. Jistě - tekla tu medovina, žernosecká Vendulka, podtatranská borovička, zubrovka, pliska, starka i percovka, a můj bože - málem bych zapomněl na pivo, kultovní nápoj par exellence, pitivo excelencí i kmánů, a na rum z Božkova, jehož si odvezla plnou basu íránská princezna do ramadánem ztýrané Persie, pekla se živáňská, frčely útloboké Spartaky a luzné Felicie, makaly nezdolné Tatry, českomoravské Zetory se svaly jako Bivoj, jemně kreslící Flexarety a dvouoké Mikromy, betatron a gelové čočky, radary mazané jako Jánošík, nad hlavou bzučely Zlíny a hřměly Delfíny a Albatrosy, na Lomnický štít čile šplhaly chrudimské lanovky, planuly vatry vznícené sirkami ze Sušice, českým dechařům tleskala panská rasa, bývalý Herrenvolk, daleko daleko za šumavskými kopečky, svět tančil Dvořákovy Slovanské tance a Japonsko se učilo slyšet na Janáčka, do oušek svedených seveřanek plakaly sláčiky a australské slečinky se učily foukat fujaru, západní politici byli takhle maličcí, že se vešli do matrjošky, z raket jež se zrodily ze semen zasetých Ciolkovským se generálním štábům západně od Labe svírala prdel, psi celého světa se spojili, aby štěkali, jakmile I. P. Pavlov zazvoní, pod Prahou si prodíralo metro... Metro však nedorazilo k okoralým srdcím Pražanů, sovětské a bulharské kombajny nežaly a nemlátily jako Farmany, Slovanské Rusko neodrostlo láptím, východní hodinky měly baterie zvíci kufrů, v sovětských kosmických lodích seděli trestanci z Gulagu, ruští vojáci kradli "časy" a republiku osvobodili jen jaksi mimochodem, neznali záchody a močili do bombardónů, báryšni smrděly duchámi Maskvy, mráz přicházel z Kremlu, Slovensko přišlo Čechy draho a Čehúni vysávali Slovačiska jako láhve borovičky v šíleném pitném režimu, Sloveny odváděly české manžely od manželských loží a čeští pepíci se cpali haluškami až panděra praskala ve švech, Poláci mučili československé turisty hladem, bulharské kalkulačky počítaly pomaleji než na prstech, z filmů Made in Barrandov a Koliba bolely ruce, z jugoslávských hlava a z ruských celé tělo, zatímco sovětská túčka prolomila svěrací kazajku stratosféry, sovětské družice prorazily voliéru vesmíru a major Gagarin odemkl mříže, za nimiž se u božích sandálů tísnili serafové a cherubíni.
Když jsme přijeli z desetimiliónových Čech do dvousetmiliónového Ruska a ve vlasti tichého blázna Dostojevského recitovali své verše do sálu, který čekal na burácení hromu nebo na Američany, naše básně ševelily jako rty šeptajícího na poušti. Je nás dohromady mnoho, óčeň mnógo, ale protože nikdy pohromadě nejsme, je nás málo a matematiku malých čísel nepěstujeme. Fascinují nás megacentrály, nikoli však zdivočelý Dněprostroj, nýbrž ochočená Niagara. Malé národy malým národům nerozumí, nechtějí rozumět. Vy máte málo a i my máme málo, proč bychom tedy slučovali dvě žebroty? A přitom velká kultura vyrůstá zákonitě z malých poměrů. Otec knížete českých básníků byl krupař a nikdy si nepořídil kožich jako Palacký nebo Riegr. Giganti berou biblické "nikoli nejsi nejmenší mezi městečky judskými" za pouhý blaf, reklamní trik, kterak zamaskovat krtincem podzemní raketové silo.
Slušelo by se uzavřít tuto malou úvahu řešením. Alespoň řešením vzhůru nohama, jak už řešení bývají uváděna v časopisech pro ukrácení dlouhé chvíle.
Ale já žádné řešení nemám, kromě otázky: Posloucháme se vůbec?
A tak dovolte čtyři básně sice malé, ale nikoli od věci. Snad odpustíte, že dvě prostřední jsou poněkud federální.
ZKAŽENÉ VINOBRANÍ
Kdykoli slyším slovo kultura,
sahám po peněžence.
(Pavel Tigrid)
Kultura nejsou prachy
kultura je buď věřit v perspektivu
anebo ve zkázu
Jen z téhle víry se lisuje
značkové víno
CO KREV SPOJILA ČLOVĚK NEROZLUČUJ
Otec kosmonauta Cernana byl Slovák z Kysúc
matka Češka - rodačka z Hlinska
A tak i na Měsíci aspoň na chvilku
stanul Čechoslovák
A Československo
kosmicky maličké
přelilo se z oceánu Bouří
do moře Slz
POLOČAS ROZPADU
Spisovatelé číháte zda budete smět jezdit do Smokovce
zatímco vám nad hlavami rozeberou hymnu
Do skalin už divo nezabijú blesky
veškerou elektřinu obstará Siemens a Halske
TEORIE RELATIVITY
Lidová demokracie není lidová natož demokratická
Večerní Praha vychází v poledne
A tak i dnešní politická mapa
je jen záchvat akné na pokožce Evropy
Předneseno 26. listopadu v Bratislavě na konferenci uspořádané u příležitosti vydání sborníku Európska únia - nádeje a pochybnosti, kterou vydalo Medzinárodné fórum Vyslanci Slovanstva v nakladatelství CCW Bratislava
Autor: Karel Sýs
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)