Malíř Josef Čapek napsal ve 30. letech minulého století: »Umění je natolik výrazem člověka, života a řádu, že opravdu hluboce obohacuje, rozšiřuje a dořešuje náš život.«
   Těch, kteří se dnes s touto myšlenkou ztotožňují, je však smutně málo. Čím dál patrnější je ubývání dobrého smyslu pro umělecké věci: krásno jako by bylo pro větší díl současné populace čímsi úplně zbytečným.
   To vše jsou velice nepříznivé okolnosti. Ale zdá se, že na počet výtvarných umělců nemají zatím bezprostřední negativní vliv. Je tedy možné se domnívat, že malíři, grafici, sochaři, kovotepci, skláři, keramici, šperkaři, designéři, scénografové, architekti - všichni dohromady - zůstávají, obrazně řečeno, zvláštním druhem, kterému snad nehrozí brzké vyhynutí. Když příští čas tuto světlou vyhlídku potvrdí, můžeme ve všech oblastech výtvarného umění očekávat vytvoření mnohých nových děl. Při setkáváních s nimi budeme si pak ověřovat zrakové a duchovní schopnosti. Budou to podmanivé příležitosti k poznání tvůrců prostřednictvím jejich práce, ale také k nahlédnutí do vlastního nitra...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]