Samizdatová literatura 90. let představuje nepřehlednou a nepřehlédnutelnou kapitolu české literatury, reprezentovanou několika tisíci titulů různé žánrové, tematické i umělecké hodnoty. Svazečky poezie namnoze bez uvedení redaktora, ceny, ISBN ad. údajů včetně místa vytištění ("vydání") tvoří v té roztodivné spleti velmi důležitou část onoho alternativního duchovního proudění doby restaurace. Některé z nich si zaslouží recenzní pozornost více než leckterý titul z "kamenného" nakladatelství, ovládaného nejrůznějšími zájmovými a mocenskými klikami. Některé samizdaty samozřejmě odvane čas jako pouhé amatérské veršovánky nebo tendenční agitky.
Mezi ty zajímavější tituly patří knížečka básní Jiřího Knoppa, autora mi bohužel neznámého, byť člena Unie českých spisovatelů a dopisovatele našeho časopisu. Rozsahem, grafickou a typografickou úpravou jakoby napodobovala sešity poezie ze Strožovy "černé řady", ačkoli přebal je z bílého tvrzeného papíru. Nese název JAK RYCHLE PLYNE ČAS a je to "poezie pro odrostlé kluky a holky", jak ji alespoň charakterizuje autor v podtitulu. Žádná velká Poezie se jistě nekoná: Hláskovou instrumentaci vzal čert, symbolický přesah a mnohoznačnost jakbysmet, složité aluze a intertextové hrátky nehledejme, stejně jako odvážnou, žahavou metaforu. Ale přesto ten svazeček veršů něčím zaujme, takže jej přečteme až do konce, aniž bychom pouze "splnili kritickou povinnost".
Ono "něco" je prostota, otevřenost, upřímnost, morální integrita, zdravý úsudek a bystrý smysl pro realitu a její zkratkovitou poetickou podobu, podanou prostředky čerpanými z poezie tzv. velké i tzv. malé, třeba lidové a zlidovělé. Jsou to vlastnosti kdysi našimi literáty obdivované u dělníků a proletářů (byť notně idealizovaných), později vysmívané jako primitivismus (ovšem "komunistický"), ale o to nedostatkovější. Občas se podobné verše mihnou na stránkách Obrysu-Kmene, hlavně na té satirické, zablesknou z textů "Poezie pro cestující" v pražské hromadné dopravě, ale to je vše, nebýt - samizdatové poezie. Poezie "amatérské", "naivní", jasné, čitelné, zřetelně konturované, primitivní i zdánlivě primitivní. Např. v básni Smrt je tato zbavena své osudové existenciální tíže i naturalistické hniloby, je to spíše jedna z variant rozpočítané, kterou s námi hraje zivot, v níz ON u nebeské brány vás pošle rovnou do "pekel ke svým bratřím" (s. 36). Modlitba vás okamžitě z nebes strhne k horizontále, k zemi, jak je tomu v sociálních lidových baladách, a míří "skrze Krista" k ústům hladových prosebníků i těm, co "nedostali svůj zold/z rukou tvých pochlebníků" (s. 32). Generační otázky jsou ve zkratce vyjádřeny "Naší vnučkou", jíž plnohodnotné mezilidské vztahy nahradí "mobil", malost novodobých českých maloměšťáků v básni "Dovolená v Řecku", úděl důchodce pak v básni "Starý muž", jenž si nasadí zuby, vezme hůl a jde koupit los v naději, že vyhraje milión a "děti ho vezmou na milost".
Některé verše jsou zárodkem scénáře nebo povídky, apostrofou nebo furiantsky rouhavou modlitbou, s dobře odváženou ironií a sebeironií. Vše z "velké" poezie je tu přítomno jakoby oslabeně, zjednodušeně, ale o to funkčněji, s výraznou pointou.
Samizdatová poezie je také poezií, jakkoli si někde přeje být anti-poezií, odtud např. hláskovými prostředky sugerovaný zvuk zvonu, znějícího z velké dálky "temně, pouze ve mně.", nebo aluzivní název "Navzdory zákonům trhu básník zpívá".
Zajímavá knížečka, která ve spleti motivických banalit vyjadřuje nebanální životní obsah.
Autor: amk
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |