Miroslavu Moučkovou zná většina našich čtenářů ze stránek Haló novin. Málokdo však ví, že je rovněž autorkou populárně odborných knih, v nichž líčí příběhovou formou např. historii českých hradů, zámků či archeologických nalezišť. Její kniha TRŮN PRO LÁSKU, kterou nedávno vydala pražská Futura v edici Deleatur, tuto populárně odbornou inspiraci, stejně jako politickou zkušenost, prozrazuje. Obsahuje tři nevelké historické prózy (ne však "romány", jak čteme na obálce knihy), zajímavé myšlenkovým pojetím. Název knihy, zdůrazňující motiv lásky, neodráží dostatečně charakter této knihy, která není ani romantická ani sentimentální, dobrodružná ani akční, ale není to ani barvitá historická freska či historická úvaha v beletristickém rouše.
První příběh - Pyramida - nás uvádí do starověkého Egypta a do okolností úzce či volně spjatých se stavbou Dzoserovy pyramidy. Ani ten druhý - Trůn pro lásku - není vnějšně zasazen do "nějakého" atraktivního prostředí, spíše by se mělo napsat, že z Ašókovy Indie "faktograficky těží". Povídka třetí s detektivním motivem - Vražda ctižádostivého kněze- je nejkratší a uvádí nás do jedenáctého století, do doby Břetislavovy.
Žánrovým podložím tří próz Miroslavy Moučkové je historický popularizující výklad, do něhož jsou vpleteny (více či méně umně) události a postavy, jež ovšem ožívají a jednají jako "románové" postavy. Výkladové, chcete-li didaktické, hledisko je zde zastřeno, ale zase ne natolik, aby nebylo zřejmé, jakou významnou úlohu hraje. Proto je beletrizace více méně volným rámcem historicko faktografického výkladu, líčení, záznamu možného, reálně fiktivního. Nad touto rovinou jednoznačně historickou (byť s jistými licencemi) se pak klene rovina obecně lidská, reprezentovaná např. motivem lásky - je-li v souladu s rozumem (rozuměj užitkem), je krásná, není-li v souladu s poznáním objektivního směřování, končí tragicky. Výrazněji o tom svědčí příběh první.
Nejpůsobivější je tato kniha, když líčí pohnutky a jednání politicky motivovaná, zákulisní ujednání a intriky úspěšně završené nějakou hrou před veřejností. A je lhostejné, zda diplomacie provází rozhodnutí velkých společenských důsledků nebo třeba jen vztahy mezi manželi. Pozitivní podstata člověka (resp. postavy) je dle Moučkové v jeho rozumu, v seriózním zvážení kladů a záporů, míry rizika, v předvídavosti a schopnosti řídit se dobrou radou. Rozvaha, klid, převaha zralého věku, óda prozíravosti, tak lze charakterizovat základní étos knihy. Zkušenosti ze světa politiky jsou na knize patrné stejně jako historické vědomosti. Množství faktografických poznámek a komentářů, samozřejmě do textu ústrojně vkomponovaných, není na závadu, právě naopak.
Méně úspěšná je Moučková v roli "fabulátorky", suverénní a strhující vypravěčky. Autorka nemá to, čemu se říká "Lust zu fabulieren", tedy potřebnou narativní invenci, schopnost jazykově obraznými prostředky a znaky vytvářet nový umělecký svět. Stopy vnějškovosti v jiném než "politickém" a "dokumentárním" rozměru postav jsou dosti patrné. Dokáže však úspornými, "bakalářskými" nebo ještě spíše publicistickými stylistickými prostředky uvést do společenské a historické problematiky a skrze to i do charakteru postavy.
Otázka, zda jsou tyto prózy více dokumentem (beletrizovaným), či naopak spíše krásnou literaturou (s dokumentární funkcí), je otázka akademická, kterou si čtenář asi nepoloží. Faktem je, že svůj záměr autorka naplnila a že její obratná ilustrace skutečných nebo alespoň reálně fiktivních událostí a motivů si své adresáty jistě najde.
Autor: amk
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)