Čtvrtého dubna k večeru mi televizní obrazovka předvedla Jana Rosáka v pořadu Riskuj. S potěšením jsem zjistil, že Nova je televize vskutku štědrá, protože nejenže poděluje penězi riskující účastníky pořadu, ale zcela zdarma předává i důkladnou a letitou analýzou faktů získané poznatky z české historie zdánlivě nic neriskujícím divákům.
Odpolední kurz správné interpretace historie už byl v běhu a pan Rosák nevynechal jednu jedinou příležitost k instruktáži. Během necelých pěti minut se soutěžících zeptal, kdo si v jakémsi filmu zahrál »neblahou historickou postavu Klementa Gottwalda« a vzápětí »který slovenský herec si se zjevnou nechutí zahrál Gustáva Husáka«, pochopitelně v jiném filmu.
Není podstatné vědět, zdali Nova interpretací českých dějin pana Rosáka pověřila, nebo zdali na sebe nesnadnou roli historika vzal dobrovolně sám; důležitější se zdá být zjištění, že se Nova »se zjevnou chutí« sice vzdává možnosti být přijatelnou i pro ty diváky, v nichž podobná nepatřičná (protože v témže pořadu nikým a ničím nedoložená a neopodstatněná) hodnocení použitá tam, kde si typ pořadu vyžaduje holý fakt, mohou svou neohrabanou manipulací vzbudit jen nechuť. Ale na druhé straně bychom Nově měli být vděčni za to, že nám (nejspíš nechtěně) tak neomaleně a banálně odhalila manipulační schopnosti televize jako takové, i když by pak bylo asi poctivější, kdyby se prohlásila za politickou stranu (podle vzoru televize státoprávní, která se chtěla, aby stranám nepodléhala, sama stranou stát) a vysílala pro svou členskou základnu. A panu Rosákovi musíme vroucně poděkovat za to, že nás (určitě nechtěně) upozornil na to, co riskujeme právě jako diváci.
Autor: zrt
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |