Polský satirik žádá přepsat státní hymnu
Jerzy Urban se pořád dobře baví. Nejdříve podal důkaz, že lze vytunelovat i státní symboly. Využil díru v autorském zákoně a legálně koupil všechna práva na hudební produkci polské hymny. Nyní přišel s návrhem mazurku od Dombrowského nově otextovat.
Satirik prohlásil, že původní text neodpovídá současnému postavení Polska ve světě, uráží okolní národy i občany země s jinou než polskou národností, je xenofobní, nemá historickou a formální logiku. S tak vyhraněně nacionalistickou písní Polsko prý nemůže mířit do sjednocené Evropy.
Podnětem k detailní analýze polské hymny Urbanovi bylo už třetí přepracování textu ruské hymny pořád tímtéž básníkem a pohoršené komentáře ve světě nad novými slovy. Jak známo, někteří hlídači demokracie ihned spustili povyk. U nás k nim patří exvelvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský. Zatímco není známo, že by jako nadšený reportér vojenských přehlídek v Moskvě na počest VŘSR protestoval proti Stalinem požehnanému textu od Sergeje Michalkova, po předčasném opuštění své diplomatické mise Dobrovský prohlásil, že nové znění, už schválené Putinovým dekretem, je dokladem oživení velkoruských choutek.
Urban všem protiruským hysterikům Dobrovského formátu vytírá zrak rozborem polské hymny, z něhož vyplývá, že tato píseň je mnohem více štvavá, násilnická, nepřátelská a imperiální.
Jak píše, text má původ v "dramatickém a hloupě prohraném listopadovém povstání" a za státní hymnu byl prohlášen mezi světovými válkami po tzv. májovém převratu (v Polsku se tehdy k moci dostal polofašistický režim Pilsudského, což autor označuje za "nepříjemnou a víceméně ostudnou" událost). V roce 1952 byl napsáním nových slov pověřen Wladyslaw Broniewski. Básník však zakázku odmítl, za což byl potrestán zvlášť hrozným způsobem - musel se podrobit protialkoholnímu léčení... Hledání dalšího autora bylo zastaveno po zjištění, že text se líbí Stalinovi. Urban se sarkasticky ptá, jak je možné zpívat Stalinem posvěcenou hymnu, když se všechno "stalinské" v zemi zavrhuje.
Za naprosto neúnosná považuje tato slova (přeloženo bez rýmů): "Přebrodíme Wislu, přebrodíme Wartu, budeme Poláky, příklad, jak vítězit, nám dal Bonaparte".
Urbanovo stanovisko: "Dovolávat se příkladu Bonaparta mohou ti, kdo neudrží moč. Válečné dobývání Evropy Poláci v plánu nemají. Napoleonova bilance úspěchů byla pro Evropu tragická a pro něho ponurá, protože císař prohrál. Napoleon byl navzdory jistému vojenskému géniu hysterik, megaloman a barbar. Za všechno vděčil revoluci, ale její ovoce zničil, postavil se do čela vojenské junty a moc převzal ozbrojeným pučem. Byl to imperiální válečník a žhář nejhoršího stylu, kvůli mánii vlastní velikosti zapálil tři čtvrtiny Evropy. Navíc to byl obyčejný zloděj, na dobytých územích loupil vzácná umělecká díla. A pokud jde o to, jak máme podle jeho vzoru vítězit, určitě ne tak, jako on u Waterloo. Dostal tam výprask na celé čáře. Mohl si ho ušetřit, pokud by se nenechal zaslepit vlastní megalománií. Zkušenosti z výprasků pro nedostatek realismu při oceňování vlastních možností máme jako národ obrovské a nepotřebujeme si v tom brát od nikoho příklad".
Urban rovněž nevidí žádnou logiku, proč Polák podle slov národní hymny má přebrodit dvě řeky a proč má postupovat naznačeným směrem. "Máme bojovat za polskou věc maršem do Čech?", ptá se a hned si odpovídá: "To není dobrá asociace, takový pochod jsme už jednou absolvovali, když jsme se za řeku Olzu (Olši) vypravili jako Hitlerovi spojenci!" (Autor má na mysli polskou okupaci českého Těšínska po 15. březnu 1939).
Satirik v polské hymně nachází více nesmyslů, "výjimečně nešťastných historických příměrů" a také turecký výraz taraban (buben). "Jsme sice v NATO spolu s Tureckem, to však neznamená, že polská hymna má být zaplevelena turečtinou," píše a dodává, že slova "Němci a Moskvané nemají proti Polákům šanci" jsou obdobou xenofobního hesla "Polsko jen pro Poláky!". Uráží to sousední mocnosti a hloupě provokuje národnostní menšiny v zemi.
Aby se orchestry celého světa nemusely učit novou melodii, Jerzy Urban doporučuje mazurku ponechat. Ale ze své kapsy rád zaplatí nový text. Nabízí honorář ve výši 5000 zlotých, to je přibližně 50 000 korun.
Když Urban před deseti lety zakládal svůj politicko-satirický týdeník NIE, dnes nejprodávanější časopis na polském novinovém trhu, programově si vytyčil boj s nacionalismem. Jak vidět, vzal to jako náš Hašek pěkně z gruntu a podle hesla Padni, komu padni! I státní hymně...
Autor: Anna Kubinová
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)