Na rozdíl od kapitalismu, který je ze své podstaty prostě takový, jaký je, je socialismus takový, jaký si ho uděláme.
Sovětský a posléze i poválečné východoevropské socialistické (chcete-li protosocialistické) systémy promarnily jedinečnou šanci, naději a podporu, jakou si znovu těžko, přetěžko mohou socialistická hnutí vydobýt. Systém dostatečně nedokázal, a to je jeho největší krach, probudit a pěstovat tvůrčí potenciál svobodného člověka. Nezměrný pramen imaginace lidské bytosti, který je v kapitalismu vězněn elementárními principy řádu, zejména jediným univerzálnem - ziskem. Tvořivá síla jednotlivce, udávající tvář kolektivu, se může plně projevit a cele uplatnit jen v systému, kde "svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech".
Podstata tohoto imaginujícího myšlení svobodného člověka byla podvazována a neustále hrubě atakována dogmatickým ideologismem.
Čeho jsme ovšem svědky dnes? Umění a kultuře je sice na oko ponechán demokraticky volný prostor v rámci celospolečensky platných formulí, tyto formule jsou však všechny zaklety jediným slůvkem - kapitál. Tedy zisk. Uměním se tak stává to, co je prodejné. Nátlak na základě ideologických zájmů vystřídal tlak daleko horší a ničivější, diktát peněz.
Zhroucení bývalého východního bloku a zklamání, které fungování celého kolosu přineslo, bylo selháním lidským, nikoliv selháním idejí. To se nám sice může snažit současná vládnoucí ideologie namluvit, nicméně to nedokáže. Ideály sociálně spravedlivého světa bez válek a hladu zničit nelze, budou povstávat jako bájný Fénix z popela znovu a znovu, budou mít různé podoby či rétoriku, budou však vždy záležitostí pokrokového ducha společnosti, ne konzervativní, reakční, popř. fašizující elity.
Je bezpodmínečně nutné, aby nositelem, předvojem osvobozujícího proudu bylo umění. Vždyť se ohlédněme zpět do dějin naší kultury a zjistíme, jaká neuvěřitelná plejáda vynikajících umělců, zvláště literátů, byla levicově orientována. Kde selhávají hlavní mravní principy, kde se s člověkem zachází jako se zbožím a jeho potřeby a touhy jsou redukovány na bohapustý konzum, kde je veden frontální útok na jeho sociální existenci, tam nechť se slova ujímá tvořivý duch, který nejenom řekne důrazné NE všemu neřádstvu, ale který především nabídne alternativu, jinou cestu, pozitivní vyústění resistence. Odpor sám o sobě je k ničemu. Musí být kontinuálně podepřen myšlenkou jak dál - jinak a lépe.
Oproti průkopníkům protikapitalistického levicového proudu máme výhodu v historické zkušenosti, kterou oni nedisponovali. Šli po cestě naprosto nové a nevyzkoušené, zatímco naše generace mají před sebou předestřen objemný svazek výčtu dějinných obrazů, událostí a faktů. Ty je potřeba třídit, poznávat a zejména pochopit v souvislostech, neboť nic není tak zavádějící, jako poznatek vytržený z kontextu, bez souvislostí.
(Proto)socialistický systém v něčem uspěl, v lecčems zklamal, ale hlavně dokázal uskutečnitelnost změny, možnost překonání kapitalismu.
Stav umění a kultury není a nikdy nebyl ničím jiným, než odrazem stavu společnosti. Meziválečná literatura byla napěchována sociálními tématy; k těm se nyní, uvrženi kolem dějin o sto let zpět, musíme vracet. Z bašt postmoderny je hřímáno ledaco, avšak pocity člověka zasaženého marasmem doby zrcadlí více než současná "oficiální" a řekněme "bulvární" literatura ta meziválečná. Nahlédněme do knih Pujmanové, Majerové a uvidíme spoustu dnešních problémů a námětů.
Doba je samozřejmě jiná, svět je obestřen informační technologií, kapitál pohlcuje vše a vulgárně se globalizuje, ale podstata lidství se snaží přežít. Toho lidství, které se nespokojí s šálkem teplé kávy a svěžím dechem, lidství, které vnímá existenci Jihu a slyší nářek hladových a umírajících, lidství, jež vidí stín ducha nezaměstnanosti, lidství, co pláče nad absurdností skutečnosti. To se zvedá a nadechuje k vykřiknutí slova, které straší v hlavách finanční oligarchie, nedává spát vládám, slova - NE!.
NE je první a nejdůležitější krůček - odpor. Následuje probuzení tvořivé podstaty, jíž připadá úkol nejdůležitější - zodpovědět otázku jak dál - jinak a lépe.
A umění budiž porodní bábou a sudičkou tohoto porodu, procesu, v němž na svět přichází (po reinkarnaci) Fénix, nesoucí na svých perutích ideu lepšího příštího.
Autor: Michal Polický
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |