Viktor Dyk, narozený 31.prosince 1877, tragicky zahynul 15.května 1931 na Lopudu u Dubrovníka.
VIKTOR DYK
Nesmiřitelný zpěv jarní
Auto, jež fičí, tramvaj, která zvoní,
v regálech listy, folianty novin.
A skříně, utlačené od tiskovin.
A všechny věci stejné jako vloni.
Požitek marně promenádou honí
života tempo rušné, překotné.
Přespříliš vše je gramotné.
A všechny věci otřelé jak vloni.
V kavárně hlava k hlavičce se kloní.
Nalezly právě nový směr?
Po otcích, matkách, humbug synů, dcer.
A všechny věci prolhané jak vloni.
Já byl jsem smutný
Já byl jsem smutný; smutný nechci být.
ve chvíli velké času k smutku není.
Věříte v tmu? Já věřím v slunce svit.
Přijďte vy ke mně, když jste zarmouceni.
Já byl jsem hořký. Ale také bloud
být hořkým umí; pravdu mít je málo.
Ve chvíli velké nepostačí soud.
Přijď ke mně vše, co chvělo se a bálo.
Já byl jsem hrdý; ale nechci uz
být hrdým na nic: na radost ni zalost.
Příteli, bratře, zvedni se a vzpruž.
Ať jakýkoli, nevěř ve svou malost!
Jiná píseň
Široký hrob a nízký kříž.
Hurá!
Vojáčku, nyní klidně spíš.
Hurá!
Spíš s kamarády jinými.
Hurá!
Za vichru, za mrazu, za zimy!
Hurá!
Je těžko časem umírat.
Hurá!
Máš-li ty rád, má-li tě kdo rád.
Hurá!
Než nyní věc je hotova.
Hurá!
Jen nepět píseň domova.
Hurá!
Aby se voják netrudil!
Hurá!
Aby se voják nevzbudil!
Hurá!
Aby ten voják nepovstal.
Hurá!
Aby se na nic nezeptal.
Hurá!
Na ženu svou a na děcko.
Hurá!
Aby se neptal na všecko!
Hurá!
ZDENKA BERGROVÁ
Viktoru Dykovi
Je milá sedmi loupežníků
věrná anebo zradila...
Vlaj vlajko, vlaj, Viktore Dyku...
Je vlna vlnou zbloudilá?
Krysaři chodí po náměstí
a nepískají na krysy,
kdo nemá hodně tvrdé pěsti,
na milodarech závisí...
Buřiči byli, pominuli,
vítězí lup a dlouhé nuly,
ty majitelky zivota,
a jestli někdo, tisíc kulí,
plášť ještě pro žebráka půlí,
je moudrý podle Quijota?
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |