Na výrok slavný soud potřeboval devět let

   Se svobodou v nové totalitě to ještě není tak zlé. Svědčí o tom usnesení Okresního soudu v Ostravě-Porubě z 28. prosince 2000, které účastníci řízení obdrželi poštou až poslední dubnový den roku 2001. Na odeslání rozsudku o tom, zda je libo snímeček z plovárny, tedy soudní spisovna potřebovala 4 měsíce! Mnohonásobně delší ovšem bylo uzavření causy - trvalo celých 9 let!
   V usnesení samosoudce potvrzuje, ze státním zástupcem obžalovaní bývalí zaměstnanci soukromé plovárny se 16. 6. 1992 dopustili trestného činu, když občanovi násilím sebrali fotoaparát, odmítali mu ho vrátit a hrubým způsobem ho v plavkách vyvlekli za bránu koupaliště. Soudce uznal, že byla naplněna skutková podstata trestného činu omezování svobody, vydírání a ublížení na zdraví.
   Pachatelé však pykat nebudou... Ten první stihl spáchat pět dalších, závažnějších trestných činů, takže: "Trest, k němuž může stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestů, které již byly obviněnému pravomocně uloženy", stojí v usnesení. Druhého zachránila amnestie prezidenta republiky z roku 1998, vyhlášená tedy o 6 let později. Oba měli štěstí, že česká spravedlnost se hodně loudá.
   Pro fotografy z rodu Františka Dostála, kteří chtějí zachytit Vančurovo Rozmarné léto na českých a moravských plovárnách, je však důležitý závěr soudu: "Je nepochybné, že v průběhu incidentu bylo poškozenému bráněno v užívání osobní svobody... a v tomto počínání obžalovaného pak soud spatřuje naplnění skutkové podstaty trestného činu omezování osobní svobody podle par. 231 odst. 1/ tr. zákona". K tak přesvědčivému závěru soudce dospěl, byť současně v usnesení šalamounsky uvedl, že "soud nemohl pominout, že sám poškozený svým nevhodným jednáním vyprovokoval zákrok vůči své osobě ze strany obžalovaného, který byl zaměstnancem provozovatele koupaliště a měl v náplni práce dbát o to, aby návštěvníci koupaliště respektovali návštěvní řád a vzájemně se neobtěžovali nevhodným jednáním".
   Snad slavný soud oním nerespektováním návštěvního řádu neměl na mysli fotografování; vždyť z usnesení soudu je jinak patrné, že žádný návštěvní řád veřejného prostoru nemůže fotografování zakazovat. Jiné "nevhodné jednání" fotografovi prokázáno nebylo.
   Plavčík, který sebral a poškodil fotoaparát, z kamery vytáhl exponovaný, dosud nevyvolaný film a "prohlédl" si ho proti zářícímu slunci a fotoreportéra ještě na 17 dnů zneschopnil práce, tedy trestu unikl, neboť orgány činné v trestním řízení potřebovaly na potvrzení banální pravdy téměř celé porevoluční desetiletí. Hodně ospalý soud zato poškozenému na stížnost proti tomuto usnesení věnoval lhůtu krkolomnou - pouhé tři dny.
   Fotograf - nejsa tak rychlý, pohotový a lačný boží spravedlnosti - výrok soudu už raději hodil za hlavu.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)