MALÉ DĚJINY PORNOGRAFIE, tak zní titul antologie sytě erotických textů sestavené a komentované autorem, jenz se kryje pseudonymem Václav Spán a jemuž je doména erotiky velmi blízká (vydalo nakladatelství Adonai, Praha 2001). Nepodepsal se vlastním jménem, a již volba pseudonymu je svědectvím toho, že "pornografie" je žánr, o jehož možných uměleckých kvalitách se radikálně pochybuje, a to v domnění, že líčení pohlavních aktů a tělesnosti vůbec (těch intimních partií, samozřejmě) už apriorně vylučuje jakoukoli uměleckou hodnotu a zájem. Neprávem, avšak kdo zná knihu Marsyas, uvědomí si, jak je tento předsudek hluboko zakořeněn, jak samotný tolerantní Karel Čapek, beroucí v ochranu žánr westernu, románu pro služky nebo "pohádky", odmítl právě jen pornografii jako výraz pokleslého vkusu, dráždícího nízké lidské pudy. Oprávněně?
Je ovšem pornografie a pornografie. Je tělesnost a smyslná dráždivost umělecká a neumělecká. Je šmíra a umění. Existuje zdařilé dílo, třeba bez ambicí sloužit sexuální fantazii a nahrazovat, kompenzovat cosi v životě samém, projevené originálním tvůrčím gestem, a text psaný přes kopírák, netvůrčí a neoriginální, půvabně kýčovitý, nebo jen zaměřený na to animální, vulgární, záchodové. Kniha Václava Spána o tom podává svědectví s velkou mírou přesvědčivosti.
Té umělecké, zdařilé pornografii, popisům lidské tělesnosti zvládnutým s bravurou, nadsázkou, nadhledem, vypjatou dráždivostí a třebas i senzačností a provokativností, se říká erotická beletrie. Pravda, ta někdy spíše naznačuje než dopovídá, ale to je pouze rozdíl v uměleckých prostředcích, ne v podstatě.
Té druhé pornografii, v uvozovkách, se říká nevkusná, hrubá a záchodová právě proto, že jí umělecké ambice a hodnota chybí. Je to podobné jako s uměleckým aktem a narychlo pořízenou fotografií lidského přirození.
Václav Spán začlenil do své antologie díla umělecká i neumělecká hodnotou i estetickým záměrem. Jsou zde texty povahy literární i neliterární, přičemž ty "neliterární" dostávají částečně punc literárnosti svým jazykem a fakturou, strategií nechtěného kouzla. K tomu přispívá i pravopis ("basin" místo bazén atp.) K jevům výsostně uměleckým přiřaďme třeba Nezvalovo Sexuální nokturno, v němž nalezneme brizantní "definici" razantního slova "mrdat" jako toho, jež "je diamantové, tvrdé, průsvitné, klasické. Jako by vypadlo jako šperk z ušlechtilého alexandrinu, má, protože je zapovězeno, magickou moc. Je jedním z kabalistických zkratek erotického fluida a já je miluji." (s. 39) Co by v ústech záchodového veršotepce znělo jen análně, to vytesáno sochařem kypí makavě, s plnou smyslovou naléhavostí. Totéž platí pro skvosty Evy Frantinové a její knížky Prstem po mapě těla, nebo půvabně poetickou Hrabalovu prózu Obsluhoval jsem anglického krále. A ty veršovánky záchodové? O nich raději nemluvme, byť se do knihy nedostaly omylem: sexus je mocný kouzelník a snese vedle sebe i výlevy anální. Je to však kouzelník poetický, jeho bičík šlehá do slabin a útočí na naše libido, šálí a řeže do živého masa fantazie. Myslím však, že záchodové dveře umění nesvědčí.
Škoda, že se do svazku dostaly i výlevy Jiřího Vošousta (?), viz "Hovno s voctem na kyselo" ad., které nejsou ani erotické, ani směšné. Podobnou hodnotu má i "pražský lidový vtip" (s. 135), ovšem jako většina vulgárních vtipů, které degustovat nemíním. Chybí tomu nějaký přesah, učeně napsáno - semiotický. Ten naproti tomu nechybí jinak ultrasprosté "baladě" Siria Vokna (V+W), parodující a travestující známé látky obrozenské poezie.
Zařazení některých textů je mi však záhadou, např. Haškův Švejk je dost málo pornografický, a rovněž ukázky nepřesvědčují o opaku (s. 136-149). Pojem pornografie lze také stěží vztáhnout na odbornou či pseudoodbornou literaturu, jejímž smyslem není vzrušovat, bavit, dráždit, rozbíjet různá tabu nebo si jen tak zařádit.
Jinak výběr zahrnuje veleznámé osobnosti české i světové literatury, namátkou jmenuji K. H. Máchu (rozumí se, že jeho proskribovaný šifrovaný deník), F. L. Čelakovského, V. Nezvala, V. Holana, F. Halase, B. Hrabala, K. Sýse, E. Frantinovou, G. Flauberta, G. Apollinaira, A. Jarryho, Ch. Baudelaira, J. Joyca, V. Huga, S. de Beauvoirovou ad. Některé oprávněně, jiné méně.
Není ovšem bez zajímavosti, že se pozornosti dostalo i biblické knize Zrození, a to kapitolou 38., v níž je řeč o Onanovi. Tak trochu postrádám úžasnou poezii J. Veselského, jeho "dívenky" jsou více než libé obrázky zasazené do kýčovitých rámů..., nebo ukázky z tvorby autorů jako J. Gruša, J. Škvorecký či J. Křesadlo. A že by se dalo citovat!
Hranice mezi erotickou a pornografickou literaturou jsou proměnlivé a málo konturované. Jeden rozdíl však existuje - leží však spíše v míře otevřenosti v zobrazení tělesnosti než v umělecké hodnotě.
Nemálo významnou část zaujímá výtvarno zastoupené dobovými kresbami, karikaturami, knižními i časopiseckými ilustracemi, fotografiemi, uměleckými akty atp. Jsou vybrány s opravdovým vkusem a mimořádným, téměř dadaistickým smyslem pro kouzlo nechtěného. Jejich sběratel a pořadatel se komentováním tohoto materiálu bavil patrně více než vlastními, resp. vybíranými texty.
Dobrá knížka, bratře čuníku!
Autor: amk
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |