Jiřímu se ani na ten mejdan moc nechtělo. Ale byl pátek a zrovna měl po výplatě. A doma sedět ho nebavilo. Krom toho - Jarek ho zval třikrát. Rychle se oholil, narval na sebe džíny a košili a šel oznámit matce do kuchyně, že jde pryč. Vzala to na vědomí celkem klidně. (Už dlouho nikde nebyl a našel si slušnou práci, kde s ním byli spokojeni.)
Vyběhl do večerního Brna a na zastávce autobusu se zachumlal do džínsky. (Dneska je chladno, i když je červen.) Pro zahřátí si zapálil cigaretu.
Pětačtyřicítkou sjel na Starou osadu. Vystoupil a zamířil do večerky.
»Láhev whisky a jedny modrý astorky,« řekl mladíkovi za pultem.
»Balantinku, nebo ještě něco lepšího?«
»Dejte mi Jacka Danielse.« Ať kámoši vidí, že má opravdu dobrou práci a že na nich nechce šetřit.
»Prosím vás, zabalte mi to.« Je to přece jen oslava narozenin. (Jarkovi je jednadvacet. Stejně jako jemu.) Zatímco prodavač balil Jacka, spadnul Jiřímu pohled na okraj pultu. Byly tam vyrovnané kondomy. Na něco si vzpomněl. »Dejte mi ještě jednu pánskou ochranu.« (Jde na mejdan. Třeba to bude jako za starých časů. A možná Andrea...)
»Je to všechno?«
»Ano.«
»352 korun... Děkuji. Přeji příjemnou noc!« Prodavač se spiklenecky usmál. »Aby byla. Díky,« zamumlal Jirka a vykročil směrem k nástupnímu ostrůvku šaliny. Venku už se setmělo úplné a on s rozkoší konečně mohl pozorovat večerní velkoměsto. Fascinovaně sledoval z okna cukající tramvaje tu poetickou (a přitom tak šedivou) scénu probouzející se noci v Brně.
ZPITÉ PŘEPYCHOVÝM CHLASTEM SVĚTEL
BILBOARDŮ A MEGAMARKETŮ,
NEONY STAŘIČKÝCH TRAMVAJÍ
A CHODNÍKY S PEŘINKOU NEDOPALKŮ.
MĚSTSKÉ PARKY, TÝRANÉ A NEMOCNÉ.
RAKOVINA
Mejdan už byl v plném proudu. »Nazdar Jirko!«, »Jiříček nám přišel!«, »Ty vole, konečně ses taky ukázal!«... ozývalo se ze všech stran, když vešel do Jarkova bytu. (Nikdy nepochopil, jak člověk Jarkova typu mohl sehnat a hlavně koupit byt.)
»Takže Jarečku, přeju ti hodně, hodně zdravý játra, moře krásných bab a nějaké ty peníze a zdravíčko. Tady máš něco od kamaráda!« Jirka popřál a posadil se ke stolu. Kdosi mu přisunul čerstvě natočené pivo.
»Povídej chlape, cos celou dobu dělal!« křičel Paca z druhého konce stolu. A všichni se začali jako na povel na něco ptát. A Jirka povídal a povídal. Ale myšlenkami byl úplně jinde. Nechápal to vzduchoprázdno, co se mu najednou vytvořilo v mozku. Jeho přátelé - nejlepší přátelé - a známí... a nemá (a nemůže najít) ten dobrý pocit, který s nimi vždy měl. (»Přiznej si to. Seš jinej. A oni jsou jiní. Nemáš si s nimi už co říct.«)
Zábava se rozproudila. Findejs předváděl na stole barovou tanečnici. Prďa s Janou využili soukromí Jarkovy ložnice, kdosi zvracel na záchodě. Z věže vyřvávaly Tři sestry a z okna Mican s Áňou. Jirku přepadl splín.
»Nebuď smutnej!« Nějaká holka, kterou neznal, ho objala a sedla si mu na klín. Byla už slušně opilá.
»Ty seš ten cestovatel po Francii, ze jó? Jaký je to s Francouzkama?«
Jirka se na ni nepřítomně podíval. Myslel zrovna na Andreu. (»Proč tady sakra není?«)
»Nechceš mně něco předvést, pane Casanovo?«
Vzdychl si.
»Nechci a slez!« Trochu prudce ji odstrčil.
»Tak promiň! Seš pěknej debílek. Slyšela jsem o tobě něco jinýho, ale jsou to asi kecy!« posměšně odcházela. Vzdychl si podruhé. (»Ani s těma ženskejma už mi to nejde. To před rokem...«)
»Nazdar Andreo!« ozvalo se pokojem. Jirka chtěl být najednou strašně maličký. Ve dveřích stála ONA. (Říká se bývalá láska - obyčejně.) Trochu se zarazila, když ho spatřila, ale hned se jí vrátil ten její záhadný výraz, který tak miloval (když spolu chodili, říkal jí »zasněná«).
»Ale Jiříčku, ty ani nepozdravíš svoji zasněnou? Nebo si už nevzpomínáš, jak jsi se mnou chtěl jít do nebe?«
(Proč mluví takovým přezíravým tónem? Ale je tady! Přišla! Ale... vlastně by mohla už odejít.)
»To víš, dala jsi mi košem, a tak jsem skončil v pekle. A čerti se s anděly moc nepaktujou.« Zkoušel být vtipný. Ona se jen trochu pousmála. Chvilku se na sebe dívali. (Jirka měl zase před očima to překrásné jarní odpoledne v parku a její hlavu na svém rameni.)
»Pak pokecáme,« řekla nakonec.
Jirka se zvedl a vyšel na balkón. Pod ním byla Líšeň a celé noční Brno. Jediná věrná láska. Může se donekonečna milovat a laskat s tou záplavou světel. Chvíli může být šťastný... Zapálil si cigaretu a začal se s rozkoší onanovat s uklidňujícím šumem velkoměsta a vůní něčeho neznámého a mystického.
»Snad jsi se nenaštval?« ozvala se za ním Andrea.
»Naštvat na tebe? Kéž by to šlo!« odpověděl jí skoro tragicky. Najednou nevěděl, co s očima. (»Jsem jak šestnáctiletej puberťák... A dole Líšeň. A kolem nebe. A Andrea.«)
»Dlouho jsme se neviděli. Jak se máš?« zeptala se klidně a zapálila si marlborku. Ve světle zapalovače spatřil Jirka na okamžik její nádherné dlouhé řasy.
»Dobře. Mám fajn práci a na tebe si vzpomenu už jen občas.«
»To je super. Nejsem holka pro tebe.«
Chvilku bylo ticho. Jirka se díval na její černé vlnité vlasy. Stála od něho asi tři metry, ale on přesto úplně zřetelně cítil vůni nějakého pitomého šampónu, která byla úžasně krásná. Mimoděk sevřel dlaně a zase ucítil známý hebký samet jejího těla, který tolikrát hladil a cuchal...
»Máš nějakou holku?«
»Znáš mě. A ty?«
Zase ticho.
»Pudu dovnitř. Je mi zima.« Típla cigaretu a zmizela. Jirka taky dokouřil, ale hned vylovil z krabičky nové cigáro a dál se díval na město...
MĚSTO, PARKY A TVÉ TĚLO.
VŠE JAK Z FILMU.
KDE HRAJEME SAMI PRO SEBE.
KDE CHCEME JEN JEDNOU HLADIT RŮŽI.
VÍTE. PANE DEAN?
KDE CHCEME POSLOUCHAT... TAKY TROCHU ZÍT...
A V KAVÁRNĚ VYKRESLIT Z CIGARET DÝM...
Jirka pil asi čtvrté pivo a vůbec nic ho nebavilo. To Andrea se bavila podle všeho výborně - smála se zrovna něčemu s Micanem a Pacou. »Dopiju a pudu domů,« řekl si. Vzal sklenici a odešel na balkón. Jeho milované město... Zapálil si cigaretu a snažil si v hlavě udělat čisto. Proč sem vůbec lezl: Vždyť věděl, že to bude stejné, jako vždycky. Vždyť se zná a ví, že se (už) neumí bavit. A Andrea akorát rozedřela staré rány. Už aby bylo pondělí a on byl mezi chlapy v práci.
Na balkón vylezla Andrea. »Ty budeš do konce zivota furt smutnej!«
»A co mám dělat, když tě vidím a vzpomínám. Některý věci nejdou ze života vymazat!« vyhrkl okamžitě. Vzápětí toho trochu litoval.
Andrea k němu přistoupila a pohladila ho po vlasech. Jako pětiletého kluka, který brečí nad rozbitou hračkou. »Já vím, jak ti je. Ale to, co jsme spolu prozili, bylo moc krásný. A proto to muselo skončit.« Dívala se mu do očí. V kapse ho začala pálit krabička koupená ve večerce.
»Já to nechtěl skončit. Já jsem se chtěl třeba navěky topit v tvých nádherných vlasech.« Taky ji pohladil »A čekal bych na tebe každý den u autobusu. I když by byla zima.« Usmála se a Jirka si zase uvědomil, jak je krásná a křehká. Alespoň tak vypadá. Nechtěl si totiž pořád přiznat, že Andrea svoji krásu rozdává na potkání. Nehodilo se mu to k ní.
Teď přesně věděl, co mu řekne. Začne mluvit o svých milostných dobrodružstvích na jednu noc a jemu bude, jako když mu otočí nůž v srdci.
»Tohle jsme si už řekli. Já tě měla ráda. Moc. A ještě vlastně mám. Ale my se k sobě prostě nehodíme. Seš fajn kluk.« (Nesnášel, když mu holky říkaly, že je »fajn« kluk. Je to neupřímný a hnusný.)
»Já se zamilovala jen jednou. Do tebe.«
Chvíle ticha. Přitiskla se k němu.
»Ale ty jsi mě zradil. Chtěl jsi to napravit. Já vím, že hodně moc. Ale ve mně se něco zablokovalo. Já už nedokážu upřímně milovat a někomu věřit. Nejde to. Kluk na jednu noc mi vyhovuje. Jsem šťastná. Ty jsi moc citlivý a romantický. Najdi si nějakou holku, kterou tímhle uděláš spokojenou. Budete spolu taky šťastní. Na mě se vykašli!« Říkala to smutným, ale přesvědčivým hlasem. Bohužel, Jirka nevěděl, co říct. Stokrát vedli tenhle rozhovor a stokrát to skončilo stejně.
Cítil zas její tělo. Objal ji.
»Ne, nedělej to. Budeme nešťastní oba dva,« řekla potichu a smutně. Podíval se jí zblízka do očí.
»Víš, já nemůžu. Jsi strašně krásná. Budeš prostě navždycky můj andělíček se spoustou zbytečných řečí.« Pokusil se ji políbit. Váhavě uhnula.
»Já nechci. Právě proto, že tě mám ráda. Nechci se vázat. Vážně. Prosím tě!«
Neznělo to ale jako prosba. Držel ji v náručí a přes její hlavu se díval na světla pod nimi. Kdosi vrazil na balkón, ale když je spatřil, zase zapadl dovnitř. Zdola k nim dolehl cinkot tramvaje.
»Ty jsi přece moje zasněná s hlubokýma očima,« řekl pomalu a pokusil se políbit její plyšové rty. Už neuhnula a s povzdechem mu polibek opětovala. »Budeš litovat,« zašeptala a líbala vroucněji a vroucněji. Tak, jak to uměla jen ona. Zajel jí rukou pod svetr a nahmatal dvě známá pevná a teplá ňadra. Představil si její dokonalé tělo (...když se scházeli tajně u její kamarádky. Nebo ta louka s květy...). Přitiskl se k ní ještě blíž. Když jí pod svetrem rozepnul podprsenku, jemně ho odstrčila.
»Rozmysli si to dobře!« řekla tónem, který jako by říkal: »Tak fajn. Já tě strašně chci.«
Jiří se na ni zadíval. Město, rozkvetlá louka, holky ze zábav a mejdanů, známá postel v jednom Husovickém pokoji, kamarád, práce... Nějak mu všechno proběhlo před očima.
Otočil se k Andree zády, vyndal cigaretu a zapálil si.
»Nemá to fakt cenu. Já chci buď zapomenout, nebo bejt s tebou. Ale jenom se vyspat... Strašně rád bych z tebe strhal oblečení, hladil tě a miloval. Ale asi to nepůjde,« řekl, aniž by k ní otočil hlavu.
Andrea si zapínala podprsenku a dívala se na něho. Dala mu ruku kolem pasu. Smutně se na ni podíval a zapálil jí cigaretu. Oba mlčky sledovali půlnoční Brno...
MÁVÁTKEM SMOGU ZAMÁVÁ.
METEORY HVĚZD PROBODAJ MÝ TOUHY.
KŘIŠŤÁLOVÉ RUCE TMY POLASKAJÍ KRÁSNOU PANNU,
JÁ SE JÍ BUDU DÍVAT DO OČÍ.
HLÍDAT JESTLI NEBREČÍ
A ZAČNU DRÁSAT JEJÍ BOKY...
Uvnitř Jarka našel onu opilou dívku, která po něm chtěla na začátku večera vyprávět jeho zážitky z cest. Celkem snadno ji sbalil. Když spolu odcházeli do ložnice, zahlédl Andreu, jak se objímá s Jarkem. (S jeho nejlepším přítelem. Ale nezlobil se na něho. Dokonce mu to trochu i přál.) Zachytila jeho pohled. Pár vteřin se na sebe dívali. V jejím pohledu byla lítost, strach i lhostejnost. Jirka sklopil hlavu, objal svoji dnešní princeznu, mimoděk si sáhl na svoji levou kapsu - krabička z večerky tam byla - a zavřel za oběma dveře ložnice...
Když ráno odcházel a překračoval spící těla na podlaze, slíbil si, že už na žádný mejdan nikdy nepůjde.
Autor: Petr Zemek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |