POETA
Jak se poeta propil k důchodu, který mu zlí komunisté nedali
No a ve druhym ročníku už sem začal pít a mně leze alkohol strašně na bednu... Chodil jsem pít s takovým boxerem, byl druhej v republice, a to jsme třeba čurali u nějaký školy na Slezský a kolem šel nějakej chlápek a něco nám řikal a on mu během několika vteřin rozbil obličej... Byli jsme zlí, neměli jsme žádnou katolickou výchovu.
21. srpen si zaregistroval?
No zaregistroval, ale jinak a hloupě.
Vůbec si nevěděl, co se děje?
Nevěděl, no tak věděl jsem, že lítaj ty letadla, ale jinak jsem byl úplně mimo.
Jak to bylo s tou vojnou?
Lopatka... pomohl mi přes Drvotu z vojny, protekcí. Tenkrát to bylo strašně lehký, to začínala teprve normalizace.
A důchod si dostal kdy?
No důchod mám teprve dva roky.
Tys neměl důchod za komunistů?
Začal jsem si uvědomovat ty tvůrčí věci boží. Pán Ježíš, když jsem bral drogy, tak se hejbal a zjevoval... Začal jsem tedy praktikovat, chodit do kostela, přijímat můžeš dvakrát denně, a od pondělí do pátku chodím ministrovat ke svatému Kříži na Příkopech... Zametu chodník, seříznu svíčky, připravim kněžím oblečení. Můj katolickej život je v tom, že se každej den modlím růženec.
In: Literární a výtvarná příloha časopisu Babylon č.8/2001 (rozdáváno zdarma na vysokých školách). Z obsáhlého rozhovoru s Františkem Pánkem, který se přiznává k závislosti na alkoholu a drogách. Redakce ho na půldruhé novinové straně představuje jako českého básníka. Přetiskujeme s původním pravopisem.
Autor: ak
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |