Každý milovník duchaplné zábavy by si měl na noční stolek pořídit DEKADENTNÍ KUCHAŘKU Medlara Lucana a Duriana Graye, kterou vydalo nakladatelství Volvox Globator Praha. Pak pochopí, že dekadence není jen noblesní stav ducha, nýbrž také vybraný stav žaludku.
Druhý pseudonym (?) hlásící se k Oscaru Wildeovi naznačuje, že i v jídelně se duch pokusí zvítězit nad hmotou. Proč tedy na noční stolek? Protože v životě lidském přicházejí chvíle, kdy je příjemnější o jídle číst, než ho konzumovat.
Sníte-li kupříkladu takový "fedde del cancelliere", do druhého dne z vás vyjde stejně jako brambora na loupačku, avšak čtete-li si v bezpečí postele recept, získáte tentýž trvalý pocit, jako byste deklamovali Květy zla. A pocit se neztratí, i když se dozvíte, že jste recitovali návod na "kancléřův zadek". (Kdo by se hodlal pohoršit, nechť si uvědomí, že jde o třaslavý pudink!)
Je libo kočku? Pak jedině v rajské omáčce. Nebo pejska? Pak tedy manilského horkého! Ibise? Výhradně pečeného s chawdronskou omáčkou.
Dnes, kdy píšu tuto recenzi, proběhla tiskem zpráva, že přemnožení medvědi na polské straně Tater přepadají turisty a vyjídají jim batohy. Turistům se radí neprotestovat a spasit se útěkem. Chyba! Statný dekadentní muž, pravý dandy, před medvědem neprchá. Z útočníka připraví pro sebe i pro přátele párky. Jak? Nezištně předávám, co jsem vyčetl:
"Vezmi 1 3/4 libry libového medvědího masa a 1 1/4 libry vepřové plece, obojí nakrájené, 2 cibule a 2 stroužky česneku, obé jemně nakrájené, černý a bílý pepř, papriku, několik rozmačkaných jalovčinek. Ke konzervaci 1 unci soli, 1/2 unce hnědého cukru, 1/4 unce salnitru. Všechny přísady smíchej a nacpi do vepřových střev, která zavěsíš na 12 hodin do chladného kouře." Jen doplňuji, že 1 libra se rovná 453,6 gramům, 1 unce 28,35 gramům.
Jména většiny pokrmů zní jako názvy erotických básní: Panenská ňadra, Dámské pupíky, Dámská stehna... Některé recepty vyvolají vzpomínku na období krystalického surrealismu: Blýskání naostro či Hrušková rakev. Jde však o směs jablek, brambor a krevní tučnice, respektive hrušek, čočky, datlí a celeru.
Nemusíme se trmácet s pochybnou cestovkou do Španělska, abychom nad stránkami této básnické knihy vychutnali proslulou polévku ollu podridu alias zkažený hrnec: "Žádné fialky se nevyrovnají vůni, která vzniká, když se připravuje olla. Divákům se sbíhají sliny v ústech, když čichají páru, která z pokrmu vychází." Vaření zkrátka patří do poezie, do pododdílu užitá lyrika.
To HMYZ NA TALÍŘI Juliety Ramos-Elorduyové z téhož nakladatelství je jiné kafe, mnohem ostřejší. Již pohled na podtitulek - Labužníkův průvodce po světě jedlého hmyzu - otřese nejedním skálopevným českým žaludkem. Ale i zde platí Marxovo: "O všem pochybovat!" V tomto případě o vlastních předsudcích. Zatímco mnozí z nás jsou přesvědčeni, že není nad přijímání pod jednou, případně pod obojí, za naším dvorkem žijí miliardy lidí, kteří nemají ani na chléb, ani na víno, a přece jsou po svém zbožní, ba zbožnější než ti, kdo kážou vodu a pijí Chablis ročník 1889 nebo Chateau Lafite-Rothschild či jinou vymyšlenost. Zatímco mnozí tvrdí, že dějiny už skončily, případně se trvale usídlily vpravo, žijí miliardy lidí v socialismu a mají se vůčihledně k světu.
Leč zpátky do kuchyně! Netradiční kuchařku uvádí motto: "Věnováno těm, kdo vědí". Zatímco v českých kotlinách přísaháme na vepřo-knedlo-zelo a za vrchol české gastronomické rafinovanosti považujeme řízek s bramborovým salátem, což není nic jiného než costolette alla milanese přivezená anno dazumal maršálem Radeckým do zemí předlitavských na říšské radě zastoupených, přičemž do Milána a okolí tento div importoval osvícený Marco Polo z velkého Orientu, a salát řečený vlašský, sestavený z původně jihoamerických a afrických plodin, tedy zatímco nedáme dopustit na pokrmy zrozené (byť jen zdánlivě) za českou pecí, živí se ohromující většina lidstva docela jinak. Milióny lidí čerpají proteiny a jiné k životu nutné částky z hmyzu. Bůh v průběhu pouhých šesti dnů dobře činil: seslal na pole mračna kobylek, ale současně poštval na kobylky mračna lidí. Kruh (nebo jak říkají snobové potravinový řetězec) se uzavřel. Podobně u kanibalů: "Zabili jste mi strejčka a já vás za to sežeru!" Zatímco však lidojedy vede ke kotlům se sladkým misionářským masem sladká pomsta, baby jagy pohání přirozený instinkt - příroda doslova jejich ústy brání, aby se nepřemnožili Jeníčkové a Mařenky.
Takže teď, kdy už o problému něco víme, můžeme přistoupit k receptáři bez nadměrné zášti. Jako nezanevřeme na moře pro mořskou nemoc, jež nám protřepe útroby, nezanevřeme na staré Maye, kteří vymysleli kalendář a nádherné pojmenování sarančat: "zázračné božské květy". Aniž zavrhneme kalifornskou firmu Hotlix Co., která vrhla na trh mátové lízátko ukrývající cvrčka, či Amber Incest, jež vyvinula pro rozmazlené jazyky karamely s brouky, připomínající předpotopní jantar. Ostatně jak bychom mohli žalovat na firmy z USA, s nimiž jsme spjati na věčné časy a nikdy jinak! To by se JUDr. Fagan obracel v hrobě!
Bylo by škoda pohrdnout informací, že mravenci mají chuť oříškovou, vosy borovou a kněžnice jablečnou, že mouční červi chutí připomínají - to byste neuhodli - celozrnný chléb, housenky soumračníků škvarky, zatímco vajíčka znakoplavek kaviár. Koho honí mlsná a neodolatelně zatouží po malosolu, a přitom nerestituoval a dvakrát neprodal Lucernu, nejspíš se začne zajímat, kde vlastně ty znakoplavky hledat.
Ale bez legrace - jestliže v bohatých metropolích brzdí přežírání masem jedině strach z nemoci šílených krav, ve vybrakované Zambii tvoří nejdůležitější zdroj (nechceme-li říci jediný) živočišných bílkovin červi a středoafričtí pygmejové čerpají 60 procent bílkovin z těl larev Pseudanthera descrepans. Tady by se skutečně uplatnil druhý podtitul knihy: Kuchařka za životní jistoty! Pro to, kdo se vyznají v hodnocení sýrů podle tuku v sušině, uvádíme obsah bílkovin v procentech sušiny: larva mouchy domácí 54,17, mravenec rodu atta 58,30 a rekordman saranče 75,30! A to nemluvíme o obsahu tuků (vesměs nenasycených), železa, riboflaminu, niacynu a dalších nezbytných látek.
Kdo se chystá předstírat nevolnost, nechť si uvědomí, že co je pro nás - dosud zhýčkané vzpomínkami na minulost a naplněné neopodstatněnými vzpomínkami na budoucnost - odporné, je pro druhé, ne tak šťastné (i když možná v lecčems šťastnější) spásou slétnuvší z nebe! A tak i tato kniha, v mnohém apartní, v mnohém provokující, je i dokumentem sociálním. A snad i budíkem, jenž zvoní a křičí: Probuďte se konečně! Je pět minut po dvanácté!
Ale abychom neskončili tak chmurně, uvedeme recept, který může realizovat i slabší povaha.
Vepřová ledvina s panenským medem
(V Mexiku si vysoce cení medu samotářských včel - tzv. panenského medu, následující jídlo však lze připravit i z běžného medu včelího.)
Připravíme si 1 kg vepřové ledviny, 1 šálek oleje, 1/4 šálku medu, 0,5 l coca-coly, sůl, černý pepř hrubě drcený, skořici, hřebíček, anýz, hořčici, muškátový oříšek, případně smažené včelí larvy na ozdobu (možno vynechat).
Vepřovou ledvinu umyjte a osušte papírovým ubrouskem. Pak ji osolte a opepřete.
Do pekáče nalejte olej a zahřejte ho, až se z něj začne kouřit. Pak do něj přidejte vepřovou ledvinu a na prudkém plameni ji pečte po dobu asi 8 - 12 minut. Přitom ji obracejte, aby se udělala ze všech stran.
Když je ledvina upečená, přidejte koření, aby na ledvině bylo ze všech stran. Pak přidejte med, pekáč přikryjte a zmírněte plamen. Pečte, dokud se med nevstřebá.
Vepřové odstraňte z pekáče, nakrájejte ho na plátky a vraťte zpět do pekáče. Přidejte coca-colu, pekáč znovu přikryjte a pečte dalších asi 30 minut, až se na masu vytvoří povlak. Můžete, ale nemusíte podávat se smaženými včelími larvami.
Tak!
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |