Dne 4. července 2001 oslaví prof. dr. JAROMÍR DVOŘÁK, DrCs. významné životní jubileum. Narodil se před sedmdesáti lety v Olomouci, které zůstal věrný i přes nepřízeň času a okolností. V Olomouci vystudoval Slovanské gymnázium a po maturitě Filozofickou fakultu Univerzity Palackého, obor čeština a filozofie. Ještě jako student nastoupil na katedru českého jazyka a literatury.
   Na univerzitě se postupně stal nejvýraznější osobností marxistické literární vědy a estetiky, navazuje kriticky na O. Králíka, J. L. Fischera a B. Markalouse, zvláště však na živé tradice B. Václavka.
   Habilitoval se roku 1968 prací Zdeněk Nejedlý a nová česká literatura, doktorát věd získal obhajobou spisu Tradice a současnost (1980). Pracoval rovněž jako vedoucí Kabinetu B. Václavka v Olomouci a externě řídil Kabinet Z. Nejedlého v Praze. Začátkem 90. let byl z fakulty v rámci celorepublikových antikomunistických politických čistek vyloučen - pro domnělé "mravní" a "odborné" prohřešky, v podstatě však proto, že byl a zůstal marxista a rovněž neroztrhal svoji stranickou legitimaci.
   Restauraci tedy prožil v nuceném ústraní, věnuje se soukromému odbornému studiu života a díla F. X. Šaldy, T. G. Masaryka, O. Fischera, K. Konrada či E. Beneše, jejichž živé podněty aktualizoval nejčastěji formou časopiseckou či samizdatovou. S jeho jménem je rovněž spjata renesance Václavkovy Olomouce, v 90. letech jednoho z mála každoročních konferenčních setkání levicově orientované a marxistické inteligence.
   Bylo však tragické, že badatel na vrcholu svých tvůrčích sil nemohl ani zdaleka rozpracovat, natož pak dokončit všechny projekty, které plánoval, a to vinou hlupáků a horlivců z akademické i mimoakademické obce. Nevím, bude-li mu začátek nového století příznivější...
   Jaromír Dvořák reprezentuje druhou generaci našich marxistických badatelů, jež navazovala na odkaz svých meziválečných předchůdců (B. Václavek, J. Fučík, K. Konrad, E. Urx, ze starších jmenujme A. Macka a Z. Nejedlého), který rozvíjela v letech poválečných.
   Trvalou pozornost věnoval tvorbě P. Bezruče (srv. Bezručovské studie, 1982), odkazu B. Václavka (již v roce 1960 byl spoluautorem knihy Bedřich Václavek v Olomouci a jeho boj proti fašismu a stál rovněž u zrodu Václavkovy Olomouce v témže roce), Z. Nejedlého (zdůrazňoval vždy jeho historismus jako živý metodologický princip), F. Palackého (jako kritika, historika i sociologa), J. Wolkra, L. Štolla, českému národnímu obrození stejně jako počátkům české a slovenské socialisticky orientované literatury. Velmi cenné jsou rovněž jeho edice, jmenujme alespoň výbor Bez konce láska je z milostné lyriky českého obrození (1962) nebo četná bezručiana (Slezské písně v korespondenci 1898-1918, 1967, nebo korespondenci P. Bezruče s J. S. Macharem, z r. 1961).
   Přejeme prof. Jaromíru Dvořákovi mnoho zdraví i zdaru v další práci.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]