Třebíč není zrovna malou obcí, a všichni se tu určitě navzájem neznají. Ale zeptáte-li se na malíře Josefa Kremláčka, přinejhorším třetí z tázaných vám poví, kde bydlí.
Josef Kremláček patří k našim předním ilustrátorům knížek pro děti. Výčet jeho dosavadní tvorby pro české a zahraniční nakladatele obsahuje přes pět desítek titulů. Některé byly oceněny na knižních veletrzích nebo v nakladatelských soutěžích.
Život renomovaného ilustrátora dětských knih se vlastně odbývá v putování z pohádky do pohádky. Do každého obrázku přitom vloží kousek sebe. Z každého rukopisu, který mu projde ateliérem, sblíží se s některou z literárních postav o poznání víc než s ostatními. Říká, že ona ho vede a nechává nahlédnout i mezi řádky. Snadno se pak stane, že z obrázků hledí na čtenáře právě takový dobrý dědeček s hřívou bílých vlasů a s mocným plnovousem, jakým je sám ilustrátor. Jinde má Kremláčkovu podobu záhadný skřítek, sultán východní říše, pan otec ze mlýna nebo Ivan v kožichu až na zem...
Vše nasvědčuje tomu, že žijete mnoho životů.
Jistě. A žádný nekončí v okamžiku, kdy ilustrace odevzdám nakladateli. Je téměř jisté, že mnoho knížek s mými obrázky budou děti otevírat ještě mnoho let potom, co já odejdu do nebeské říše pohádek. Když tohle vím, nemám problémy s připuštěním si konečnosti. Nebo to povím jinak, úplně vážně - každý člověk by měl mít od určitého věku ve vědomí uložené pamatování na věci poslední. Já je tam mám. To ale neznamená, že nemohu myslet na nic jiného. Naopak. Musím myslet na tisíc věcí. Hlavně na práci, protože mohu ještě všelicos udělat. Tak to dělám.
S jak velkou radostí?
Teď jste mi dal příležitost k traktátu o radostech života, k tvrzení, že vše, co je kolem mne, je zdrojem mé radosti. Mohl bych to tvrdit a tvářit se vážně, aby mně záviděli. Byl by to ovšem nesmysl.
Je mi čtyřiašedesát. Můj o dost starší strýček sice soudí, že to není žádný věk, ale já vím své. Proto mi působí radost, když mne zrovna nic nebolí, když je kolem klid a neděsí mne pracovní termíny. Radost mi působí, když práce jde od ruky, když se nakladateli líbí, když tiskárna nic nepokazí a knížka mizí z pultů knihkupců. To je ovšem ideální stav. V normálním životě je mnoho spěchu, nervozity a dohadování, potřeba kompromisů. Každé, třeba jen krátké, překonání nebo vystoupení z toho všeho je ovšem radostné. To je život. Kdyby to tak nebylo, nemohl bych dělat svou práci.
Velký počet knižních nakladatelství a plné pulty knihkupectví mohou napovídat, že ilustrátoři patří k vyhledávaným uměleckým specialistům. Je tomu skutečně tak?
Bohužel není. Před jedenácti lety byla na Moravě dvě nakladatelství a v Praze jich bylo sotva dvacet. Ilustrátoři se prosazovali těžko. Dnes jsou nakladatelství stovky. To ale neznamená, že po ilustrátorech je sháňka. Kdybych čekal, až mně někdo přijde zaťukat na dveře a poví mi, že se nemůže obejít bez mých obrázků, určitě bych se nedočkal.
Mnozí nakladatelé si mylně mysleli, že na vydávání knih rychle zbohatnou. Nyní mají dluhy. Musejí šetřit i na ilustracích. A náklady na výrobu knih pořád rostou. Nakladatele to nutí zvyšovat ceny a snižovat počet vydaných titulů. Stále více místa na našem knižním trhu získává konkurence z ciziny, protože má silné finanční zázemí.
Je možné, aby se moravský ilustrátor prosadil u zahraničního nakladatele?
O spolupráci se zahraničními nakladateli platí totéž, co platí doma. Svou práci a své smlouvy si ilustrátor musí sjednat sám. Žádné instituce, spolky nebo úřady na to nejsou, alespoň o žádných nevím. Čeští a moravští ilustrátoři měli a dosud mají ve světě dobré jméno, získané vysokou úrovní tvorby. V zahraničí se každoročně koná mnoho knižních veletrhů. Tam by naši nakladatelé měli hledat movité partnery. Všichni dnes mají stejné podmínky, výjimečnost jednoho nakladatelství s monopolní výsadou zahraničního obchodu je dávno minulostí. Ve filmovém průmyslu mezinárodní propojenost existuje, měla by se podařit i ve světě knih. Chce to jen dělat svou práci na nejvyšší úrovni.
Knížek pro děti je na trhu pořád spousta. Jejich estetická kvalita je ale všelijaká.
Myslím, že je mnoho hodnotných knih s velmi dobrými ilustracemi a se vzornou grafickou úpravou. V záplavě nových titulů jsou ovšem k vidění i knížky po všech stránkách slabé úrovně. Není možné přehlédnout dětské knihy, většinou jsou zahraniční produkce, udělané technicky dokonale, ale poplatné pokleslému vkusu, hýřící kýčovitými obrázky. Přitom existuje tradiční soutěž o nejkrásnější knihu roku, jsou udělovány výroční ceny různých nakladatelství, každého půl roku je zvlášť kvalitní knížka oceněna Zlatou stuhou. Četní vydavatelé dětských knih o těchto možnostech snad ani nevědí, nebo vědět nechtějí, protože preferují zdánlivě atraktivní tituly, u nichž předpokládají komerční úspěch.
Budou se knížky pro děti vydávat i v příštích stoletích?
Snad se nebudu mýlit v tvrzení, že budou. Ale netroufám si předvídat, jakou budou mít podobu, jestli klasickou, nebo to budou kompaktní desky, či je malí čtenáři budou sledovat prostřednictvím internetu.
Co vlastně znamenají pohádky pro dětskou duši?
Její formování patřičným způsobem. Učí rozlišovat dobro a zlo, rozšiřují vnímání, citlivost, fantazii, spoluutvářejí charakter...
Co znamenají pro vás?
Navracení do světa dětství. Ale především moc práce.
Napadlo vás už, že jednou budete muset odejít do penze?
Ale vždyť já jsem penzista. Už čtyři roky. Dosud to ovšem nebylo příliš znát. Pořád mám co dělat... Teď, například, na mne čekají děti v základní umělecké škole, za chvíli mi začíná odpolední vyučování...
Akademický malíř Josef Kremláček (* 5. 3. 1937), studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně (1952 - 1956, prof. Jan Brukner a Otakar Zemina) a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1964 - 1970, prof. Adolf Hoffmeister). Věnuje se malbě, volné i užité grafice, realizoval díla začleněná do architektury. Nejvýrazněji působí v oblasti knižní grafiky, orientován na ilustrační tvorbu pro děti. Nejen faktickou četností publikovaných prací, ale též pro jejich uměleckou kvalitu získal v tomto oboru dobré jméno doma i v zahraničí.
Mezi ilustrátory Kremláček vstoupil koncem 60. let náročným úkolem - pro pražské nakladatelství Artia vytvořil obrazový doprovod slavného románu Daniela Defoe Robinson Crusoe. Postupem let si vypracoval nezaměnitelný výtvarný styl. Je syntézou obrazotvornosti, jemné nadsázky, alegorie i vtipné naučnosti. Není nesnadné v něm objevit poučení z horáckého lidového betlémářství a příbuznost s obrazy nizozemského malíře Pietera Bruegela staršího.
Autor: Jan Dočekal
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |