Antonín Bartušek, uznávaný historik umění a osobnost české poezie druhé půle 20. století, mohl své profesní záměry a tvůrčí plány splnit jen zčásti. Dožil se pouhých padesáti tří let. 11. ledna uplynulo 80 let od jeho narození v jihomoravské obci Želetava na Třebíčsku.
V roce 1941 absolvoval třebíčské reálné gymnázium. Po světové válce válce pracoval v literárním oddělení Československého rozhlasu a souběžně studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy literární historii a dějiny srovnávacích literatur, později dějiny výtvarného umění a historii. V roce 1950 získal doktorát filozofie, obhájený disertační prací Stavební vývoj bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou.
V první půlce 50. let působí ve Státní památkové péči a v Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd. Prahu miluje, ale nepřestává toužit po návratu do rodného kraje. V roce 1956 se chápe skvělé nabídky, stává se ředitelem třebíčského Západomoravského muzea.
Po pěti letech však už není s to unést tíhu poměrů maloměsta a nepřízeň nadřízených. V roce 1961 se vrací do Prahy. Je odborným pracovníkem ve Scénografickém ústavu, výtvarným teoretikem Národního divadla a od roku 1964, až do konce života, působí znovu ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody.
Již v čase gymnazijních studií psal verše. Rané básně uveřejnil v třebíčském Studentském časopise. V roce 1945 vydal první sbírku s názvem Fragmenty. O dva roky později druhou, s titulem Sudba. Obě obsahují meditativní lyriku mladého kultivovaného básníka. Dějinný zlom února 1948 však přinesl Bartuškovi - básníkovi nedobrovolné odmlčení.
Trvalo osmnáct let. Ve Švédsku vyšla v roce 1956 jeho sbírka Atomový věk pod pseudonymem A. D. Martin, ale v Praze vydal další knížku veršů až v roce 1965. Má název Oxymóron, je výsledkem zásadní formové proměny Bartuškovy tvorby směrem k experimentální poezii. V témže duchu je sbírka Červené jahody z roku 1967.
Následující dvě knihy veršů, vydané v roce 1969, nesou názvy Tanec ptáka Emu a Antihvězda. V ovlivnění politickou situací po srpnu 1968 a osobními traumaty obsahují filozofické verše s motivy smrti a nesvobody, témata marnosti, smutku, opuštěnosti. Poslední sbírkou vydanou za básníkova života (zemřel 22. dubna 1974 v Praze) je Královská procházka z roku 1971. Bartušek byl též aktivním překladatelem francouzské a anglické literatury (S. de Beauvoirová, E. Roblés, E. O'Neill, J. Arden).
Ve sbírkách Období mohyl a Změna krajiny (vyšly až po básníkově smrti, v letech 1975 a 1977) se Bartušek vrátil k tématu dětství a rodného kraje. V Anglii vyšla v roce 1975 jeho sbírka The Aztec Calendar and othere Poems (Aztécký kalendář a jiné básně).
Autor: Jan Dočekal
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |