V rychlém sledu za prózou britské autorky Jeanette Wintersonové (nar. 1959) Vášeň, recenzovanou v Obrysu-Kmeni č. 19, vydalo nakladatelství Argo knihu Micka Jacksona (nar. 1960) MUŽ Z PODZEMÍ. Tatáž edice anglo-amerických autorů, téměř identické datum narození, autor je Brit. Pouze rozdílnost pohlaví by snad mohla podlomit odhodlání srovnávat. Ale to přece...!
Takže: Zatímco Wintersonová buduje svůj bizarní příběh na vnějších atributech napoleonské epochy francouzského, ruského a italského prostředí, je Mick Jackson skromnější: jeho hrdina se pouze jednou vypraví ze svého hrabství v Nottinghamshiru do Edinburghu, jinak sedí doma. Ne že by necestoval, on - pátý vévoda z Portlandu -dokonce bloudí. Nepřijde to zatěžko, zvláště když si pod svým rozlehlým panstvím nechal zbudovat rafinovanou síť tunelů, kam se snadno vejde ekvipáž s koňským spřežením. Nicméně vévodovy bludy se především odehrávají v jeho stařecké, podivínské mysli. Její členitá a neochabující struktura zapříčiňuje podivuhodná setkání, nad nimiž zůstává stát nejen rozum vévodům, ale i čtenářům. V poslední době pořád nad něčím uvažuji: přemítám na plný úvazek...Velice často jsou mi mé myšlenky záhadou. Středobodem vévodových úvah se může stát na jedné straně funkční mechanismus jabloně, na straně druhé vlastní stárnoucí organismus. Z toho důvodu se musí vévoda vypravit za dvojčaty čarodějkami, za slepým chiropraktikem. Každé takovéto setkání je obohacením a zároveň představuje rozšíření obzorů před neodvratným koncem.
Mick Jackson vybudoval svou knihu na fiktivních deníkových zápisech vévody (Z deníku Jeho Milosti), které počínají 30. září a končí 5. března. Oněch několik posledních měsíců bizarní myšlenkové aktivity je konfrontováno s výpověďmi služebnictva a lidmi z vévodova okolí. Jejich líčení nepřekračuje realismus smyslového poznání a vcelku shodně potvrzuje podivínskost, degeneraci, bláznovství. Zúžený profil jejich hodnocení však přitakává schopnosti využít všech možností, které nabízí život v transformujícím se intelektu, smyslech, paměti. V tomto případě jakoby autor nezakrýval poučenost u významného britského vědce Iana Stuarta-Hamiltona, který se s veškerou odpovědností věnuje právě psychologii stárnutí.
Z uvedených poznámek je patrné, že obě zmiňované knihy rezignují na palčivé společenské otázky doby, že preferují zvláštnost a výjimečnost a že se proto nestanou masovou četbou. Věřme, že zvláště Muž z podzemí v dokonalém překladu Tomáše Hrácha si pro životní univerzálie, k nimž patří podzim života, cestu ke čtenáři najde.
Autor: František Skorunka
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |