Žertovážná rozjíma o e-literatuře a e-e-literatuře
[1] Každoročně spolehlivě fungující rituály čárkismu na literárně společenské land use fascinovaly i letošního jara: zapršelo Březnem - měsícem internetu, měsícem zdarmavýuky internetového surfování, matějskou poutí slev hardwaru i softwaru a upjatě neporůznu semináři a porůznu jenupjatě články a statěmi, a do liter tentokrát už skanulo něco krůpějí a něco pěny nelimitovaně rozkacené Ježoješitnosti - co na tom, že nazření limitovaného šálivou uvyklostí (před)posledního slova. Tedy podzolovou šedí neinternetově lavírovaný kolorit nejzávažnějších mocnin noosférických průniků. Protože při jejich partu nemůže chybět stará Moneyová, namnoze jen a teprve popelka nekomerce, povstavší z trucu a nemající za povinnost uzurpovat i psychofyzikální zákony pohybu myslivé hmoty (dále jen MH), smí si dovolit insurgentní jinakosti. Ne-li pak, jde-li v tandemu se znakem, věrozvěstem krásného?
A když jsme připomenuli i maloměšťácké literárně společenské vrstvy, spokojené se svými libidními stavy a nemající tudíž nelibidních cílů, jak si nepovažovat na loňské valné hromadě Obce spisovatelů rytířsky řečeného: "V poslední době nikdo z nás nepojmenovává věci správným jménem."
Nepojmenovaností si hledělo, po svém jen a třebaže jen, kupříkladu nekomerční umělecké uskupení Občanské sdružení V-ART z Písku, takto pořadatel internetového literárně-výtvarného útvaru LITTERATE. Podat o tom svědectví v tištěném periodiku nepřipadlo by mi, nebýt na triangulačním Piedestalí po sněti slezinné zbarveného ukazováku.
Na literárně společenské land use narostla ramena neinstitucionální cenzuře, a ta, poslušna báby Moneyové a pudu zničující sebezáchovy, institucionalizovala hije-etiku vybraně nekonfliktního a vyhovujícího na princip přežití ekonomického i takzvaně morálního. A katogenní schémata odolávají skutečně neskutečně.
Krom jiného notabene dáno. Internetový útvar LITTERATE (ISSN 1213-4090) je vinen, že neštítí se jmen dobově zapovězených, to poprvé, autory exulantské míchá se zasloužilými umělci jako karty při hazardní hře, podruhé, a protože ne dost na tom, fiktivní jakousi Marii Moravcovou a stejně tak Blažeje Podroužka staví do jedné řady se skutečnými tvůrčími fenomény.
[2] Životaschopnost literatury v epoše elektronizovaných mechanismů sebereflexe druhu homo sapiens sapiens nespočívá v povinnosti nosit unisono elastické svršky, culíky už teprv ne, a dotázání se na soužití krásné literatury (resp. knihy) a internetu je už z pohledu dnešního typicky ze zjednodušených. Přirozeným, nevyhnutelným ovšem bylo na samém počátku procesu a konkrétně na adrese http://v-art.envision.cz útvaru LITTERATE najdeme teď již archaický dotaz hned dvakrát v počapkovsku oboukapsové anketě subprojektů ADIEU 2000 a ZONTY 2001. V širším myšlenkovém kontextu LITTERATE přináší anketa stanoviska či průhledy symbolicky třiatřiceti spisovatelů a literárních vědců.
Z reakcí odrážejících názorovou hladinu v jedné literárně společenské skupině k nejvýmluvnějším patří Vaculíkova: "Celá kultura převedena do elektronické podoby je křehká, ohrožená, při nejbližším silném výboji, jenž oběhne celou zeměkouli, vše bude smazáno."
Milan Blahynka, s úctyhodnou prozíravostí zvažující možnosti slovesného umění ve spojení s dynamicky se rozvíjející elektrotechnikou už v šedesátých letech, vedle jiného míní: "Je pravděpodobné, že se během desetiletí, možná jediného, velká část knižní produkce už obejde bez tisíců tun příliš drahého, těžkého, obtížně skladovatelného papíru a bez stále dražšího těžkopádného obchodování s knihami."
Z dalších názorových cenností uvedu tu z pera Odehnalova: "Až budou vyvinuty mimojazykové, mimotextové, mimoslovní přenosy pocitů, myšlenek (odkrytí genetického kódu tomuto nasvědčuje), zastaralé systémy spočívající na slovní (textové) mechanice budou nahrazeny systémy dosud nedefinovanými..."; a Stanislav Komenda dohlédl ještě dál: "Jako autor musí člověk přehodnotit svou představu eternality a nově pojmenovat dočasnost."
Mnohamiliardová pléna generací zoologického paprsku homo sapiens sapiens dosáhla s proměnami vnějšího prostředí souběžných proměn v niterném prostředí. K pionýrsky a nesmlouvavě přehodnocujícím otázkám a filozofickým vývodům o podstatě existence počlověkovsku MH dospěla sice kybernetika a ruku v ruce s ní především biověda, literatura je však z prvních oborů, kterým souzeno buď neodkladně tvořivě reagovat, nebo ustrnout a navždy přezimovat jako plod minulosti. Vzdor tomu jako by spisovatelstvo mělo docela jinou starost: tím, co celebritní literaturu dneška od internetu zejména odpuzuje, ovšem je (ne naposled) absentující aura.
[3] Na příkladu televize, v našem ohledu předka internetu, jen těžko pochybovat o tom, že mediálně mocenské struktury vybudují takové mechanismy, které neoauru vyhovující přirozeným tužbám tvůrčího individua implantují do sítě už z vlastních zájmů obchodních a mocenských. Literatura ztratí před kyberprostorem ostych, jde o to, zda tak svěží nápady, aby uhájila grafém jako nepostradatelnou součást nových uměleckých forem. Vždyť kdo by pochyboval: Tvárnost kultury inteligentní biologické populace obývající reálkybersvět je provokována právě počítačovým hardwarem a softwarem a právě flexibilní invencí biologické mysli, a tak i literatura, stále neodmyslitelně obtěžkána přívažky, ke kterým v české kotlině patří glorifikace spisovatelských osobností, to historicky, dobově pak diktát neinstitucializované cenzury, už předjímá vlastní (nejednoznačné) příští. Paranoidní zalíbení v selekci jmen pěstounským duchem-cenzorem má ovšem efekt vypouklého zrcadla. Z nedostatku místa, a to budiž přidáno čtenářům týdeníku Obrys-Kmen s poukazem na to, že autor rozjímy není členem Unie spisovatelů, nevybylo v jiném tištěném periodiku ani zbla prostoru pro pouhá jména Karla Sýse a Michala Černíka, či pro zmínku Milana Blahynky, ale ani pro sedm normovaných řádků Aleně Vrbové, třebaže zmiňované světovými antologiemi. Nepodřízení se tektonice literárně společenské kotliny zkrátka přinese tištěnému literárnímu periodiku "morálně" obchodní škody, a Moneyová sice umí pomoci do života, stejně odhodlaně však uškrtí. Technologie výroby hije-etického tedy nepatří k bezúhonně ctnostnému jevu, za stórou klišovitých formulací Etik Group (divize 1, 2 ... 7, 8 ... 194 ...) naoko jen podřimují namnoze Nejnižší Instinkty a Pudy; české literatuře je i v roce jedna předurčeno dodatečné sebeobjevování také v kyberprostoru, a bude-li se tam někdo pídit po tom, zda Moneyová nehodila se i za grizetku?
(In usum. Alena Vrbová: "Zvláště nejmladší generace a ta seniorská, usilující o vybrané spisy, mají dnes problémy s uskutečněním svého díla. V tom by mohlo elektronické publikování přinést řešení.")
Za připomenutých okolností by se mohla zdát dobrodružnou už sama realizace projektu ZONTY, subprojektu LITTERATE, přinášejícího díla či ukázky z tvorby anebo anketní odpovědi desítek autorů, přizvaných bez nijakého třídění názorových ukotvení a empirických rozličností. Teoretickým základem stránky http://v-art.envision.cz totiž je zkoumání vlastností a chování grafému v kyberprostoru a to z trojzorného hlediska: oproštěně věcného, filozoficko-etického a mystického. Vždyť právě digitalizovaný jazykový projev při současné úrovni masového šíření informací je nejpravděpodobněji předurčen k obětování v tom časoprostorovém dominiu, kde soužití myslivé hmoty biologické a myslivé hmoty nebiologické přinese nové komunikační vztahy využívající variabilitu a rychlost jazykového projevu mluveného. Právě jazyk se jeví (z pohledu kybernetiků o to víc) jako fenomén z nejdynamičtějších, a zda výtvor přírody, nebo výhradně jen člověka, toť otázka. (Pouze nevědomost smí vědět vše.) Zatím mohou pořadatelé LITTERATE konstatovat jedno: exiloví spisovatelé, snad že více světoobčany, a domácí autoři se zaoceánským kulturním životem dobře obeznámeni, jsou schopni netradičního pohledu na společensko-historickou roli znaku o poznání dříve. Marianna Štěpitová-Klaučo v dopisu pořadatelům napsala: "... gratuluji [...] Vašemu ideálu zkusit nové chodníky a stezky, vše tak málo pravděpodobné pro uskutečnění v neodbytné síle sevření don-quijotských vzletů rvavým materiálnem".) V nastíněných literárně společenských poměrech není překvapením, že čtenářsky nejdříve otevřenými tituly ZONTY-edice byly e-knihy (a rukopis) autorů ozkusivších si - každý jinak a každý jindy - klatbu a zapovězení: Karly Erbové, Karla Sýse a Michala Černíka. (V předešlém jednoročí almanachu ADIEU 2000 to byla básnická díla Aleny Vrbové, Ladislava Soldána-Jurkoviče a Karly Erbové.)
[4] Jestliže jsme výše užili termínu kulturní identita biologické populace, bylo to při vědomí povstávající společnosti populace nebiologické. Helenina a Dominova Karla Čapka bezpochyby nemine zbožnění v bájích a pověstech robotů, a už současné kybernetické ustrojenosti vpisují předmluvu do e-lamarkistické písanky.
Noosféra objektivně je svou akcelerující dynamičností na postupu ze Země do kosmu, a přitom zde, na Zemi, uvnitř té které vědní disciplíny dochází k tak výrazné diferenciaci a specializaci, až to znemožňuje dialog. To je z nejurčujících příznaků naší epochy, ne menší hrozby zneužití internetu celosvětovým diktátorským režimem. Lze vyslovit úsudek, že nebiologický rozum může funkčně převzít úlohu "parlamentáře", a nejen tu, a tak je možná jenom historickým paradoxem, když si krásná literatura troufá i do počasí rozpoltěné sebereflexe lidského rodu. Anebo právě naopak - doprožili jsme se k důkazu existence vesmírného krásného patrně vždy a patrně všude?
(Před)počátek jedenadvacátého století smazal rozdíl mezi reálným a virtuálně simulovaným bez ohledu na předpoklady umění fiktivním světem vymezeně působit na svět hmatatelný. Médium s obrazovkou se postaralo, aby politický, tedy společenskou správu obstarávající svět více nepředstíral a odhalen jako žánr virtuálního získává body despotismem kýče a (už zase!) zrelativizováním etického; rozumějme: programovým zbídačováním recipientova duchovního světa. Duch miliardových davů saturovaný šouživotem za televizní zlatou mříží, kde davem volení zákonodárci přetvářejí skutečnost na zábavný pořad, dostává na scéně jen vedlejší role, když v (soudobých) laboratořích genetiků (1/4, 1/2, 3/4) géniové zpřetrhávají biohistorická kotevní lana a svět za obvodovými zdmi laboratoří odsouvají do kategorie jen pomyslné důležitosti.
Otázka zní: Který z těchto dvou pozemských světů je tím reálnějším? Ten za zlatou mříží, nebo ten odspěchavší za palisádu tradičního nazření existence druhu homo sapiens sapiens? Druhý z jmenovaných určuje podobu nadcházejícího a kategorie za zlatou mříží všudypřítomného zdání se ho netýkají: sice tajnůstkář, nikoliv ovšem prolhaný - jeho nesmlouvavá dominantnost povstává z nezpochybnitelných faktů a především z přetvoření skutečnosti, kterou nic za zlatou mříží změnit nemůže; outsider politika má (pouze) poslání spravovat každodenní život hmatatelně virtuálního světa MH. Literárně-výtvarný útvar LITTERATE reflektuje z nejpodstatnějších existenciálních jevů dneška finesou exponování dueta literárních, tedy virtuálních postav do společenství pořadatelů a účastníků. (Pozn. redakce: Obě postavy z prózy Zahrada v jeskyni z pera Miroslava Vejlupka. Obrys-Kmen přinesl ukázku v č. ...)
[5] Nezůstat u mechanického přenosu znaku z tištěné podoby do digitalizované je z imperativů i samotné technologie přenosu sdělení. Touha přežít v žáru jinakostí světa posvěcuje vůli krásné literatury jinakostmi postihnout složitosti sebereflexe doby, a o nic méně hledavé předzvěsti jakožto průvodní znak antientropického úsilí člověka. V českém internetovém prostředí není nazbyt projektů, kde by se současný kvalifikovaný spisovatelský živel vepsal do internetové literárně společenské land use v tak početném zastoupení. Živel je však v pohybu - k jinakostem vyzván.
Autor: Miroslav Vejlupek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |