Literární Třebíč utrpěla v druhé půli posledního desetiletí uplynulého století trojí ztrátu. V létě 1999 zemřel výtvarník a básník Ladislav Novák, na sklonku roku 1997 odešel výtvarník a básník Vladimír Lavický a před šesti lety, 25. března 1995, se uzavřela tvorba básníka Josefa Cinka.
   Josef Cink pocházel z Hané. Narodil se 16. června 1932 v Lašťanech u Olomouce. V 60. letech získal ocenění v literárních soutěžích Nezvalova Třebíč a Šrámkova Sobotka. Počátkem 70. let přišel do Třebíče, kde pak trvale působil až do konce života.
   Byl nápadný vysokou postavou, ale ve vystupování byl nevtíravý. Blízcí a přátelé jej znali jako skromného, spíše do sebe ponořeného člověka. V době, kdy ještě mohl podstupovat fyzickou námahu, byl skladovým dělníkem. Podstatnější jistě bylo, že po celý svůj čas se čile projevoval jako vnímavý lyrik, jenž svým prostým veršem vyjadřoval zaujetí lidmi a přírodou.
   Napsal několik básnických sbírek. Dvě vyšly knižně, ostatní zůstaly v rukopisech. První Cinkovu sbírku vydalo v roce 1973 pod názvem Ptačí krajiny ostravské nakladatelství Profil. Druhá přišla o sedm let později z brněnského Bloku, má titul Chystání léta, ilustroval ji Cinkův přítel, výtvarník Vlastimil Toman. Soudobý kritik tehdy v recenzi pro Rovnost napsal: "Nová sbírka Chystání léta přináší většinou popisnou přírodní, krajinářskou poezii, pasívní záznamy pocitů a pozorování, místy bystré, ale ve své jednotvárnosti nakonec únavné. Cink si oblíbil básnické miniatury, několikaveršové útvary imponující snahou o prosté, upřímné, nezdobné podání... Jde o poezii jasnou, upřímnou, tvárně čistě vypracovanou, ale neprůbojnou a nečasovou, uzavírající se do věčných témat a pramálo dbající na svět kolem nás..."
   Z přírodní lyriky Cink postupně sestavil a převážně z vlastních prostředků vydal řadu bibliofilských tisků, většinou s ilustračním doprovodem od Vlastimila Tomana (Milostiplná, 1970; Aby už nikdy, 1972; Krajiny usmíření, 1974; Minulost stromů, 1974; Plachost, 1975; V tvých zahradách, 1975; Poryvy v stromech, 1976, Můj podzim, 1976 ad.). Malý náklad, do dvou set výtisků, vždy promptně rozdal přátelům. Poslední soukromý tisk, nazvaný Přezimování, Cink vydal v roce 1992, u příležitosti svých 60. narozenin.
   Před polovinou 70. let Josef Cink patřil k nejaktivnějším členům tehdejšího Literárně uměleckého klubu při třebíčském Okresním kulturním středisku a Okresní knihovně. Vůbec první literární večer připravený na podzim 1973 tímto nepočetným kolektivem lidí totožných zájmů byl, nikoliv náhodou, věnován právě Cinkovým veršům. V regionálním tisku, v brněnské Rovnosti a různých časopisech ze 70. a 80. let jsou k nalezení Cinkovy básně, které vedle své cituplné náplně připomínají autorovo mínění, že básník má přicházet se svým slovem i za čtenářem novin, protože knižně vydané sbírky básní si kupují zpravidla jen lidé s hlubším zájmem o poezii.
   Ve slovnících českých spisovatelů, předlistopadových i vydaných po roce 1990, hledáme Cinkovo jméno marně. Není tam. Snad z té příčiny, že tento moravský básník se nedokázal tvorbou, ale ani vitalitou směrovanou k popularitě, prosadit. Budování vlastní literární tváře se nikdy nevěnoval jinými prostředky, než jen soustavným psaním, a velmi často pouze do šuplíku. Toto konstatování však není instrumentem k dosažení soudu, že Cink byl a zůstává básníkem opomenutelným a přehlédnutelným. Vždyť napsal, například, takovéto verše: Zůstávám/ v bílém lýku/ starých bříz// A v košatých/ větvích/ jak prázdné/ ptačí hnízdo// Jak kořen/ v prastarých hlínách/ dávno zvětralý/ na černé/ holé dřevo// V krajině dobra/ A zla (báseň Zůstávám, bibliofilie Krajiny usmíření, 1974).

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]