Srdce každého milovníka dějin opět zajásalo. Pan Jan Galandauer a nakladatelství Paseka nás obšťastnili novou monografií o tom vzácném člověku a naději »Jeho národů« - Františku Ferdinandovi. A Magazín Práva (9. 6. 2001) nás nelenil rozsáhlou reportáží o tomto díle a neznámé tváři tohoto pána informovat.
Jaké nádherné drby z Konopiště! Trochu se mýlí, tyhle drby jsou známé, já sám jsem četl již několik monografií o tomto muži, - zatímco nám schází mnoho studií o lidech věru bližších naší národní historii. Klikatá je však cesta vydavatelství a politika grantů a poptávky zřejmě nevyzpytatelná.
Chtěl bych k tomu říci jen pár slov, jen tak lapidárně ozřejmit Haškovo žertování o otlemených Habsburcích. Náš hrdina se chová osvědčeně jako aristokratický buran par excelence. Příjemný člověk - zadrátuje meze, honí báby s chrastím, zamezuje průchody panstvím, nemá rád dětský křik té lůzy, takže když má přijet do jednoho ze svých dvorů, zavřou tam preventivně 172 dětí do stodoly. Když to objevil, tak se jen rozesmál, ten milostivý pán. Nenáviděl ten dobrák Maďary, ale především všechny prvky demokracie a notoval si s podobnými lumpy, jako byl třeba Silva Taroucca, který Výsosti napsal o Persii: -Světlým bodem v politické mlze je perský šáh,... nechal oddělat vůdce svobodných zednářů a pověsit je za nohy v bráně svého paláce a nechal vyvézt děla před perský parlament a celý ten krám rozstřílel, přirozeně, že páni poslanci byli uvnitř... Halt aristokrat, halt Habsburci, kteří se dnes tak krásně hlásí k demokracii na platformě osvícené parlamentní monarchie. Jsou takoví osvícení aristokraté i u nás a hodlají novou stranou vytřít zase jednou těm socanům zrak; inu, modrá krev se nezapře. Ale vraťme se k našemu osvícenému hrdinovi. Jeho Výsost byla vášnivým lovcem. Za svůj život postřílela přesně 278 889 kusů zvěře. To je tak deset tisíc za rok. Deset tisíc výstřelů, zanaříkání, krve, halali. Tohle mohl vykonat jen jakýsi sadistický parchant, tedy ne jen známý ňouma a tyran, ale latentní mordýř. Chtěl bych na to upozornit třeba naši Janu Štroblovou, také Brigitta Bardotová se z toho může radovat. Je to prostě nepředstavitelné a člověk si najednou říká, že pro tyhle kamarily byla světová válka taky jen jakýmsi lovem a halali, špektáklem pro privilegované a nikoliv jen střetem zájmu států a národů.
Je to vlastně nepřetržitá následnost dějů. Vytvořte kastovní společnost, ať už na základě rodu a »krve« nebo peněz a nakonec se dostanete k amfiteátrům starého Říma. Křesťanská humanita a ponětí o rovnosti lidí a ceně lidského života se vám promění v necitelnost vyvolených, ve vybíjení pohrdavého sadismu na lovech, ale nakonec i v nesmyslných válkách o zisky, vládu nad světem, k produkci největších zločinů světa. Pořád dokola a jak z toho? Inu, v kulturní politice třeba i odmítnutím bulvární propagace hňupů a vyvolených jak v historii, tak v současnosti. A naopak vyzvedáním a popularizací těch, kteří zlu, zločinům a skrytému sadismu, počínaje zabíjením zvěře, čelí svým životem a dílem. Propagací těch, kteří touží a bojují za lidskost a spravedlnost...
Autor: J. J.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |