KAREL SÝS
Čas znovu ztracený
Hovíš si na náměstí déšť ti splachuje prach
vítr ti čechrá mech
a neuznáváš že de facto je už za pět minut dvanáct
a že jiný svět se právě chystá k vpádu
do zad světu který milujeme
A vtom to přijde beze slůvka rozloučení
milovaný svět učiní úkrok stranou
a cizí svět ho prolne
zkříží kordy ocel břinkne
o litinu neochvějných staletí
a čas zpanikaří do obrazu vejdou - považ v e j d o u -
sochy bez čamar a z masa z krve z kostí!
Nikde žádný kámen žádná stálost spočinutí
v takovémhle světě plném hnutí
každý po libosti opouští svůj podstavec
a ty sochy pijí jedí kouří
pokřikují na sebe jak kdyby znali žulu leda z doslechu
a sprostě vynadají ti do chromých velikánů!
Až najednou napadne tě strašná myšlenka
jestli tohle není naše budoucnost
jestli neměl nakonec ten Jan Neruda pravdu
a jestli čas netrhnul oponou
JAROSLAV VOJTĚCH
Z hlediska páně Vykukova
Socialismus uznám s libostí,
ba budu nad ním přímo jásat,
socialistických bude-li se držet zásad -
v patřičné ovšem inovaci:
Každý podle svých schopností -
mně podle zásluh. Byť ne v práci.
JAN ZEMAN
Jsme básníci postmoderní
Jsme básníci postmoderní
Co v básnění bylo
je pasé
pro nás nebude a není
Báseň nesmí obsahovat myšlenku
Ani rým
Ani verš
Nesmí jí rozumět plebs
Spolupráce?
E mail pošta
internet
(a čert...)
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)