První oznámení o letu na Mars viselo v petrohradské ulici Rudých červánků 17. srpna 192.. Na lístku šedivého papíru stálo: "Inženýr M. S. Los zve ty, kteří by s ním chtěli 18. srpna letět na Mars, aby se k němu dostavili mezi šestou a osmou hodinou večer k osobní rozmluvě. Ždanovské nábřeží č. 11 ve dvoře." Několik vět napsaných inkoustovou tužkou stálo u zrodu epochální výpravy, na kterou se však bohužel přihlásil jen jeden spolupasažér - demobilizovaný rudoarmějec Alexej Ivanovič Gusev.
   Gusev se na cestu vybavil pečlivě - jeho žena Máša mu musela připravit "dvě garnitury čistého prádla, košile, spodky, onuce a mýdlo." A samozřejmě pořádný revolver a granáty.
   Když se americký zpravodaj Archibald Skiles vynálezce inženýra Losa otázal: "Z jakých prostředků jste vystavěli tuto raketu?", dostal pro něj udivující odpověď: "Ze státních prostředků..."
   Zatímco romantický Mstislav Sergejevič Los se s diváky přihlížejícími startu loučil líčením mezihvězdných snů, Gusev to vzal pragmaticky: "Soudruzi, těm tam na Marsu vyřídím od Sovětské republiky srdečné pozdravy. Zplnomocňujete mě?"
   Po přistání se mu nelíbila Losova nečinnost: "Sedět, čichat ke květinám, to můžete i u nás na Zemi, jak vám je libo. Ale myslím si, když jsme sem přiletěli jako první lidé, že Mars je nyní náš, sovětský. Tohle bychom měli zajistit. Potřebujeme, aby nám vydali listinu, že chtějí vstoupit do svazku Ruské federativní republiky. Chci se vrátit a předložit: tady je, prosím, připojení planety Marsu k RSFSR. To i Evropou zahýbe!" Zatímco se Los zamiloval do dcery marťanského vládce Tuskuba Aelity, Gusev instinktivně vyhmátl sociální problémy Marťanů a když vypukla revoluce, katalyzovaná přítomností dvou Synů Nebes na rudé planetě, postavil se do čela povstání. Marťanským éterem se nesla jeho vzrušená slova: "Soudruzi, neposlouchejte našeptávače... nepotřebujeme žádné ústupky... do zbraně, soudruzi, přišla poslední hodina... všechna moc sovětům... Hlavní zbraní je rozhodnout se. Kdo se rozhodl, ten má i moc. Nepřiletěl jsem ze Země, abych se zde bavil. Přiletěl jsem ze Země proto, abych vás naučil rozhodnout se. Zarostli jste mechem, soudruzi Marťané. Kdo se nebojí smrti, za mnou!" Do vedení se však protlačil Gor, marťanský menševik svého druhu, a svým váháním způsobil porážku. "My jsme už staří. Je v nás popel. Propásli jsme svou hodinu," přiznává neschopnost vybojovat vlastní svobodu.
   Gusev se však nevzdal ani po dramatickém návratu na Zemi. V sovětském Rusku založil "Společnost pro přepravu vojenského oddílu na planetu Mars za účelem záchrany zbytků jeho pracujícího obyvatelstva."
   Alespoň tak nám to všechno vylíčil sovětský spisovatel Alexej N. Tolstoj v románu Aelita (1922), který vyšel česky pod názvem Kráska z Marsu (1925), respektive Let na Mars (1955). Alexej Tolstoj proslul především trilogií o revoluci Křížová cesta a historickým románem Petr I., ale zároveň založil i sovětskou sci-fi (Paprsky inženýra Garina, Mluvící lebka Ibikus ad.).
   Rusy dopravil na Mars i Metod Suchdolský, včetně českého inženýra Holuba, a sice v roce 1909, nepočítám-li Karla Pacnera z celkem nedávných dob, kdy ještě pravověrně sloužil socialistické šestině světa.
   Teď se však přenesme do závěru 20. století. V pátek 4. července 1997 přistála na rudé planetě americká sonda Mars Pathfinder (Průzkumník Marsu) a z jejích útrob vyjel na průzkum marsmobil Sojourner - šestikolové vozítko, jež ve svém 65 cm dlouhém, 48 cm širokém a 40 cm vysokém tělíčku skrývalo neuvěřitelnou vědeckou nádivku, zejména zázračný spektrometr pro analýzu prachové vrstvy a ležících kamenů, s měřící hlavicí, "čenichem", jímž se tiskl k marťanským šutrákům, aby vzápětí odvysílal na Zemi jejich chemické složení. Pro lepší orientaci technici kameny pokřtili, a tak první kámen, k němuž Sojourner přitiskl svůj čumáček, se již navěky bude jmenovat Barnacle Bill (Dotěrný Bill). Sojourner se pohyboval po povrchu velmi inteligentně, dovedl si poradit i v téměř neřešitelných situacích, kdy zmýlen vzhledem balvanů pokusil se na ně vyjet a vzpříčil se v hrůzu vzbuzujících polohách. Dovedl se i ohlédnout a vyfotografovat mateřskou sondu - lůno, z nějž vyrazil na svoji relativně dlouhou marsovskou kariéru.
   Pravým divem techniky však byla spíše kamera sondy, uspořádaná podobně jako lidská hlava, schopná dívat se "od prstů na noze" až k nadhlavníku. Navíc byla s to "kroutit krkem" a podívat se za sebe, takže žádný úhel v okolí nezůstal nevykryt a žádný zelený mužíček se před bedlivým okem pozemšťanů neschoval. Jisté kalifornské noviny dokonce zveřejnily karikaturu šeptajících si kamenů: "Jen se nepohybovat, dokud nebudou zase pryč..."
   O misi Mars Pathfinder pojednává bohatě vypravená kniha Holgera Heuselera, Ralfa Jaumanna a Gerharda Neukuma MARS, kterou vydala Mladá fronta.
   Američané vyhlásili místo starého pionýrského hesla "Vydej se na západ!" heslo nové: "Vydej se na Mars!" Samozřejmě netoužili a netouží po Marsu sami. Rusové se o Mars rovněž pokusili, jejich ambiciózní "ostřelování" Marsu však bohužel skončilo neúspěchem. V létě 1973 vyslali dokonce čtyřčlennou průzkumnou flotilu - Mars 4 (21. 7.), Mars 5 (25. 7.), Mars 6 (5. 8.) a Mars 7 (9. 8.), ale štěstí se k nim obrátilo zády. Jesco von Puttkamer z NASA napsal: "Marsovská čtyřčata musela stát sovětský stát přes půl miliardy dolarů. Všechno, co za to získali, byla hrstka fotografií z oběžné dráhy Marsu 5." Ostatní sondy se totiž minuly cílem, respektive ztratily spojení se Zemí. Ještě bolestnější (a dražší) byla ztráta sondy Mars 96 Mission (s mezinárodní účastí 22 států) 17. 11. 1996.
   Když je řeč o miliardách, NASA razí slogan pro výzkum planetární soustavy: "Rychleji, laciněji, lépe!" I mezihvězdné prázdno se stalo objektem trhu a romantika se změnila ve zboží. I když ne tak docela - vyřádila se aspoň při křtění kamenů: Žába, Gauč, Malý Matterhorn, Letadlová loď, Skalka, Vzdálený hrb, i když většinou po americku - podle postaviček z komiksů: Spock, Stimpy, Grommit, Yogi, Asterix, Obelix či již uvedený Barnacle Bill.
   Ale přece se něco z entusiasmu 20. let 20. století neztratilo. Mezi vytipované oblasti nejvhodnějšího přistání patří kráter Gusev, pojmenovaný po našem hrdinovi. Dokonce byl díky jistým geologickým zvláštnostem (možná přítomnost podzemní tekuté vody) označen za El Dorado marsovských exobiologů, pátračů po minulém, nebo snad dokonce přítomném životě!
   Nadějné kanály Giovanni Schiaparelliho i sny o marsovské sovětské federaci se sice rozplynuly, nicméně tajemná rudá tvář Marsu se může nepatrnému lidskému mechanickému štěňátku se zvědavým čenichem pořád ještě usmívat!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]