Není to dlouho, co se ve většině našich sdělovacích prostředků objevila zpráva, že my Češi jsme sympatičtí jen desetině obyvatel Rakouska. Česká televize, nemýlím-li se, tomuto tématu věnovala podstatný díl jednoho ze svých diskusních pořadů. Pominu skutečnost, že podobné výzkumy považuji za nedůstojné. Provedený průzkum může přece jen někomu pomoci. Nepomáhá lidem, kteří se staví do povýšené role a přivlastňují si právo třídit druhé, kteří se snížili k úkolu oddělit národy zrna od národů plev. Všichni zadavatelé a vykonavatelé této činnosti vrhají sami na sebe stín nesympatie. Průzkum může pomoci národům, kterým přiřadil poslední příčky. Může jim pomoci prohlédnout. Může pomoci nám.
Proč jsme nesympatičtí? Je to proto, že jsme se rozhodli spustit v jižních Čechách jadernou elektrárnu? Je to skutečně proto, že jsme dosud nezbavili platnosti dekrety, kterým se říká Benešovy? Moje odpověď zní záporně. I kdybychom elektrárnu nespustili a dekrety zavrhli, nebyli bychom sympatičtí. Naopak, budeme-li si v těchto otázkách stát za svým a opřeme-li své argumenty o pádné, tedy pravdivé, důkazy, vylepší to náš obraz. Křivíme si vlastní podobu tím, že dobrovolně stojíme před světem Severní Ameriky a západní Evropy shrbeni, stojíme-li vůbec! Žadoníme u jejich dveří o drobty! Sami si můžeme za to, že nám nedůvěřují. Znají především české služky a čeledíny námezdně pracující v západních domácnostech, na stavbách a polích. Znají nás jako levnou pracovní sílu. Znají nás jako lidi ochotné rozprodat svoji zem, jako lidi vzpínající ruce k lesku pevné měny. Tvoříme málo kulturních hodnot. Neumíme být hrdí, za což, říkejte si opak, nemůže posledních deset, padesát nebo sto let. Je tím vinen v každém okamžiku každý z nás.
Před jedněmi se hrbíme a nad druhé se povyšujeme. I my byli dotazováni, kdo je nám nejméně sympatický. I my jsme beze studu odpovídali a naše odpovědi zveřejnili. Kdo je nám nejméně sympatický? Kým pohrdáme? Jsou to mimo jiné nám nejbližší národy, národy slovanské. Čím si zejména Rusové a Ukrajinci vysloužili náš despekt? Jsou pro nás nebezpečím? Brousí si zuby na okolní státy? Ne. Jejich duše jsou možná něžnější než naše. Světu dali více dobrého než náš národ. Nejsou méně než my a my nejsme méně než lidé od nás na západ. Jak ale udělat, abychom si to všichni uvědomili?
Musíme si protřít zraky zanesené balastem pseudoskutečnosti, kterou diktují prázdná slova křídových papírů, slova výpravných knih, reklam a tisku, kde barva saje obsah. Odsuzujeme za špatné činy jednotlivce, kteří je páchají, nikoliv celé národy.
Když jsem navštívil Ukrajinu, setkal jsem se zde s mnohem větším přátelstvím a upřímností než doma. Lidé v ukrajinských horách byli ochotni rozdělit se se mnou o to málo, co měli. Přes svou bídu nejsou nevzdělanci. Přepych není přítelem moudrosti a kultury. Když jsem několik měsíců strávil v Anglii, dalo mi nemálo práce přesvědčit Angličany, že nepocházím ze zaostalé země. Nehledejme nesympatické národy, napřimme se a postavme se do jedné řady s druhými!
Autor: Michael Doubek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |