Ó, cikánské město! Může / zapomenout, kdo tě spatřil? / Ať tě hledají v mém čele, / kde si písky s lunou hrají (Cikánské romance, Romance o španělských četnících, přeložil Miloslav Uličný). Uplynulo již dlouhých sedmdesát tři let ode dne, kdy prvně vyšly Cikánské romance Federika Garcíi Lorky, kdy světlo světa spatřila jejich krví protkaná vášeň a láska. Autor romancí násilně skonal před šedesáti pěti lety, před svítáním 19. srpna 1936. Ale jenom proto o jeho slavném díle nemluvím.
Ačkoliv García Lorca nazval své básně romancemi, minulé i dnešní osudy jeho hrdinů, stojících na pokraji společnosti, romancemi nejsou. Jejich vesměs pochmurné příběhy jsou spíše baladami. A baladami i zde, v Čechách a na Moravě, ještě dlouho zůstanou. Během staletí, jimiž prošla naše vlast od příchodu Romů do Evropy, se v našem vztahu k tomuto etniku téměř nic nezměnilo. Romové se stále setkávají s pohrdavým pohledem většiny bílých občanů, kteří jim aspoň tak ukazují svoji nadřazenost, nepořádají-li na ně zrovna pogromy, nelikvidují-li je jako obtížný hmyz v koncentračních táborech či ve Svitavách. Setkávají se s obavami Čechů, z nichž naprostá většina nebyla nikdy Romem okradena či napadena. Nemohou najít práci, protože mnoho zaměstnavatelů je považuje za líné kůže, ačkoliv jim nikdy nedali příležitost dokázat, že pracovat dovedou. Kolik majitelů restaurací je nepustí do svého podniku, ačkoliv romský opilec neudělá větší škodu než opilý Čech. Jsou občany země, která se jich nedokáže zastat, země, jejíž vládci mají prsty v ponížení svých vlastních občanů. Ruzyňské letiště se stalo svědkem rasové diskriminace. Dokud nebudou jasná pravidla hry, hry, která se navíc nikdy neměla hrát na území našeho státu, je třeba letištní řádění britských imigračních či konzulárních úředníků za rasovou diskriminaci považovat. García Lorca by jistě, pokud by žil dnes, napsal místo Romance o španělských četnících Romanci o britských úřednících. Cikánský živel byl opět ponížen a uražen. U jiných jim nevadilo / to, co u mne nesnesli. / Střevíce mi záviděli, / perleťové přívěsky, / i tu pleť, jak uhnětenou / z jasmínu a olivy (Cikánské romance, Jak umřel Toníček Camborio, přeložil Miloslav Uličný).
Zřídlem českých předsudků je neznalost. Kolik Čechů ví něco o romských dějinách, o romské kultuře? Kolik Čechů navštívilo některý z romských hudebních festivalů? Festivaly se nekonají? Kolik romských spisovatelů či hudebníků známe? Spisovatelé a hudebníci neexistují? Kolik knih v romském jazyce si můžeme koupit v našich knihkupectvích? Proč se tyto knihy nepíšou a netisknou? Je chyba jen v Romech? Cikáni jsou emotivní, radují se a pláčou hlasitěji než my. Proč jejich ryzí smích či pláč nezapadají do českého pořádku? Proč je Čechovi proti mysli, že Cikán žije ze dne na den, že neumí plánovat? Kolik bronzově opálených Čechů, jezdících trávit dovolenou do jižních krajů, považuje cikánskou kůži za nečistou? Ptal se někdo, zda byli Romové dříve nezaměstnanými, nebo zlodějíčky? Řekne někdo, co je příčinou a co následkem?
Namaluj kříž, a tvé jméno / ať je pod ním na tvých dveřích, / neboť bodlák s bolehlavem / z tvého boku musí vzejít, / žíravé a mokré vápno / boty záhy rozhryže ti (Cikánské romance, Romance o smrti obeslaném, přeložil Miloslav Uličný). Kdo působí odvěké cikánské utrpení? Bude mu někdy konec? Proč stále trvá sociální a rasový útisk Romů nejen v naší zemi? Lže ten, kdo tvrdí, že takový útisk neexistuje. Mohou si za svoji nuzotu a špatnou pověst skutečně jen sami Romové? Kde jsou myšlenky solidarity a humanity? Může je Romům vůbec dnešní společnost, jejímž motorem je sobectví, a v níž bylo mnoho lidí svedeno pouze k netvůrčímu ubíjení času, nabídnout? Nemůže. Měly by je ale nabízet aspoň někteří jedinci a skupiny lidí v této společnosti. Neříkejme jako první, co by měli dělat Romové, říkejme, co bychom měli dělat my, Češi. Co bychom měli udělat, aby postavení obou národností bylo rovnocenné. Jen z rovnocenného soužití mohou mít prospěch Češi i Romové.
Autor: Michael Doubek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)