PAVOL JANÍK

New York

Na vodorovnom zrkadle
vystretého zálivu
trčia hroty hranatého mesta
zabodnuté priamo do hviezdnatej oblohy.
V ligotavom mori lámp
nádherne stroskotávajú
flirtujúce flitrové lodičky
na tvojich vzrušujúcich nohách
plávajúcich v podpalubí
večerných brokátových šiat.
Odrazu sme nezvestní
ako ihly v labyrinte staniolu.
Niektoré veci berieme osobne -
siahodlhé limuzíny,
vypľznuté veveričky v Central parku
a kovové telo mŕtvej slobody.
V New Yorku sa predovšetkým stmieva.
Zažne sa trblietavá tma.
Tisícramenný luster veľkomesta
píše každý večer na lesklý povrch vody
Einsteinov odkaz o rýchlosti svetla.
A ešte predtým súmrak zaplaví
striborné plátno newyorskej oblohy
hektolitrami hollywoodskej krvi.
Kam siaha ríša z mramoru a zo skla?
Kam mieria rakety štíhlych mrakodrapov?
Boh si kupuje hot dog
na dne šesťdesiatposchodovej ulice.
Boh je černoch
a miluje sivú farbu betónu.
Narodil sa syn samého seba
v papierovej škatuli
od najnovšieho typu otroka.



Miroslav Mráček

Vosk a med

Celou noc sršely neónové včely tvých očí
Tál v nich vosk,
sládl med
A když nad ránem odletěly,
z té štědrosti včelí
zbyl mi jen pyl,
v mém srdci roztroušený
Je napůl vosk,
napůl med
A nejvíc
žihadlo ženy


Čím to...

Když za noci přicházíš,
luna,
jediná mlčenlivá přítelkyně
všech žen,
cudně pozhasíná
Čím to?
Ví,
že mi v té teplé tmavé tmě
svítí srpek
tvého klína


Přiznání

Lenosti, pokušitelko
mých snění,
nabízíš ráj,
který není
Lenosti,
hříšná panno,
neposkvrněná přicházíš
každé ráno
Ó lenosti,
zmije protřelá,
jsi Kain, jenž ve mně
uštkl Abela


Báseň pro moly

Když zmlkne řečník,
vykácený potleskem,
a když se tuneláři rozvalí
v ložnicích svých limuzín
a sladce klimbají nad předvolebními sliby,
tu z osiřelé tribuny
vyletí mol
Je tak malý, že blecha,
co vyskočila z poklopce politika,
ohrnuje nad ním nos
Mol toho však nedbá
Popřeje dobrý den koštěti,
jež právě smetá
burzovní vykřičníky,
zdvořile pozdraví mouchu,
hodující na řečníkově židli,
a otočen zády k vyhřezlým křeslům,
jemně a šetrně,
jako by líbal bříško staré panny,
přitiskne zoubky k suknu tribuny
Dnes stejně jako včera
Jako před rokem
Jako za římských legií
A před pádem Kartága
Před Babylónem
A jistě i za další návštěvy
Halleyovy komety
Neboť mol,
pravím,
a říkají to i ti,
co nemilují tribuny,
mol,
na rozdíl od mesiášů
a předvolebních tribun,
trvá
A trvat bude
až do další potopy!


Srdce však...

Jestliže věříte,
že lásku znesmrtelní
dvě pozlacené obroučky
za čtyři tisíce Káčé
a naučili jste se už slabikovat
i pozpátku:
Miluju tě, ty můj cukrouši,
spěchejte na radnici!
Na cestu si však přibalte
tucet nepromokavých kapesníků,
aspoň troje veselé kalhoty,
pro jistotu fráček utíkáček,
krabici máslových slibů,
pár nerozkoukaných ponožek,
bohatou sbírku předsevzetí,
kartáček na zuby hlouposti,
vázanou učebnici věrnosti
a voňavý herbář trpělivosti
Srdce však zavřete
na doživotí
u své první lásky
Aby bylo koho odprošovat
ve svých snech


Boty k neroztrhání

Mám nové boty
Lakované
Z hroší kůže
Made in Česko
Hned tak prý se neošlapou
Budou vám je závidět
i parlamentní chuďasi,
řekl prodavač
Přibalil poklony
do krabice
Převázal úsměvem Krabici vyprovodil
až před krám
A tak teď fungl nové boty mám
Na funus opozičních vlád
Česka a Moravska
je nosívám


Žába

Již od počátku světa,
kdy Země byla nesličná,
kvákala nad vodami
Proto si myslí,
že je předurčena
rozvalovat se na všech pramenech
Ví se,
že miluje svatvečerní nokturna,
ale při skotačinách lásky
stehýnka má chladná
Večer co večer důležitě
mlátí hubou,
ale to, co vyplivuje,
je samá voda,
samá voda
Tak činí od počátku světa
a nepřestane, dokud nepřivodí
novou potopu



JIŘÍ STANO

Křupy křup

"Pojďme dělat
křupy křup",
vzývá nás
reklamní hňup.

Myšlenka v tom
sloganu je skryta,
kam až může
dospět debilita.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]