(100 let od narození Františka Gela)
18. září 1901 se v Městě Albrechtice u Krnova narodil významný český novinář a publicista František Gel (vl. jménem F. Feigel). Pocházel z židovské rodiny soudce, oba rodiče zahynuli za holocaustu v koncentračním táboře.
František po absolutoriu prostějovského gymnázia a abiturientském kurzu obchodní akademie několik málo let pracoval jako bankovní úředník v Brně, táhlo ho to však k novinám. Přispíval referáty z brněnských soudů do pražského čtrnáctideníku Soudní síň. Záhy si mladého soudničkáře povšimli bratři Čapkové a nabídli mu místo v redakci Lidových novin, v nichž pracoval v letech 1924-1933. Odtud přešel do pražského vydavatelství Melantrich a uplatnil se v jeho listech jako pohotový reportér a fejetonista. V den vyhlášení protektorátu dal výpověď a po třech pokusech se mu podařilo ilegálně překročit hranice. Přes Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Libanon doputoval do Francie, kde se stal vojenským zpravodajem u 1. československé divize. Po pádu Francie působil ve stejné funkci v Anglii, po invazi pak byl frontovým zpravodajem exilových novin a zahraniční ČTK. V srpnu 1945 byl demobilizován a stal se redaktorem politického vysílání Československého rozhlasu v Praze. Jako zkušený a mezinárodně ostřílený zpravodaj byl vyslán na norimberský proces s válečnými zločinci. Jeho každodenní přímé telefonické reportáže vysílané v rozhlasových novinách od září 1945 do října 1946 měly mimořádný ohlas u naší veřejnosti. První relace z norimberského procesu putovala složitou cestou přes New York, odkud byla znovu přetelegrafována do Prahy, takže došlo k značnému zkomolení. Gel si vzpomněl, že mezi Lisabonem a Vladivostokem existoval podzemní kabel, jehož úsek procházel z Norimberka do Prahy. Na pobořené poště se našly plány, kudy kabel vede, a za malou chvíli byla linka zprovozněna. Zpravodaj tak získal přímé spojení, které okamžitě použil. Zanedlouho však mohl být zatčen, neboť americká okupační správa tento způsob spojení nepřipouštěla. Reportér se ovšem nevzdal, získal povolení od Mezispojenecké okupační komise v Berlíně (na přímý pokyn maršála Sokolovského), a tak měli českoslovenští posluchači po celou dobu procesu nejrychlejší přímé rozhlasové zpravodajství na světě. František Gel tak získal záviděníhodné prominentní postavení mezi 480 novináři, kteří byli na procesu akreditováni, a stal se světově známým. Stovky poutavých relací z procesu, sledované milióny posluchačů, vytvořily jeho věhlas, který nadále prohluboval redakční rozhlasovou prací, v níž prosazoval nové typy reportážních pořadů. Soustředil se na problematiku vědeckého a technického pokroku, redigoval reportážní cyklus Bílá kronika, pro nějž připravil pásma o Resslovi, Heyrovském, Pasteurovi, Ciolkovském aj. Nevyhýbal se ani zajímavým tématům historickým (o vzniku Marseillaisy, Internacionály, o J. Keplerovi apod.). Opíral se vždy důsledně o fakta, která dokázal sřetězit do poutavých souvislostí.
Bohaté zkušenosti z novinářské a rozhlasové práce uplatnil po odchodu z rozhlasu v patnáctileté pedagogické práci na fakultě sociálních věd a publicistiky, na níž se stal postupně docentem a profesorem. Jeden z jeho žáků, Rudolf Křesťan, ho právem charakterizuje jako shovívavého pedagoga, mistra formulace a eso české publicistiky.
Rozsáhlé poznatky, mnohaletou reportérskou zkušenost, smysl pro výstižný detail i aktuální pointu a formulační přesvědčivost Gel zužitkoval v řadě knih, které jsou vynikajícími příklady literatury faktu (např. Přemožitel neviditelných dravců o Pasteurovi, Jak jsem létal a padal o českém průkopníku letectví Čihákovi, Syn čarodějnice, zachycující osud Jana Keplera, Pane doktore ...., což je dramatická historie medicíny od nejstarších dob po současnost).
O dokonalé přípravě svědčí rozsáhlá znalost pramenů v mnoha jazycích, které dokonale ovládal. Dosvědčil to i množstvím beletristických překladů z latiny, angličtiny, němčiny a francouzštiny (tlumočil mj. díla M. Twaina, E. M. Remarqua, A. C. Doyla).
František Gel, který skončil svou životní pouť 17. října 1972 v Praze, je výmluvným příkladem vzdělaného novináře i publicisty, pro něhož ověřená fakta, pohotovost a formulační přesnost a vytříbenost byly východisky jeho tvůrčího úspěchu. Byl vždy tam, kde se něco dělo.
Autor: Vlastislav Hnízdo
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |