Mnoho úvodů slouží k jednomu: doběhnout čtenáře.

   A mnoho doslovů k druhému: předběhnout autora.

   Lékaři nosí bílý plášť, protože se vzdávají neznámým nemocem.

   Divadlo je rtutí společenského teploměru.

   Teatrum mundi má místo opony zrcadlo.

   Veřejná písárna - poslední manufaktura.

   Divadlo nemůže zemřít - je v nás. Cítíte, jak jedním mrknutím oka stahujete oponu?

   Krása ženy nebude nikdy překonána slovem - i v té nejlepší básni zazní jen její ozvěna.

   Lékaři se drží bílého pláště z praktických důvodů - mezi jiným také proto, že je drží pohromadě.

   Pravda je jako ucho s náušnicí. Její smysl oceňujeme především v kráse.

   Od té doby, co mi váza z českého křišťálu zapálila knihovnu, dávám přednost čínskému porcelánu.

   Když už tedy bylo vše řečeno, stálo by za to, přivítat každého milióntého opakovatele aspoň těch nejoriginálnějších myšlenek, dokud neupadnou zcela v zapomnění.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]