SVOBODA...
Jak prostě, jednoduše a samozřejmě to zní!
A přece nic nechybělo lidem na tomto světě tolik jako právě svoboda. To slovo znělo vždy nadmíru vznešeně, hořelo nad zemí jako slunce, hvězdy a měsíc, zjevovalo se odvážným duchům ve snech, žhnulo v ranních červáncích, celá pokolení usilovala o to, aby svoboda nebyla jen fikcí, ale aby provázela člověka na každém kroku, aby se stala věcí tak samozřejmou jako chléb či vzduch. Kolik básníků snilo o čase, kdy svobodný člověk bude vzdělávat svobodnou zemi, kolik hrdinů se vydávalo do boje, kolik vědců postupovalo denně zápas o nové poznání, aby je mohli položit na oltář svobodného lidstva žijícího ve svobodném světě.
Maratonský běžec nám doposud připomíná slavné vítězství malého aténského vojenského oddílu vedeného Miltiadem nad perskými vojsky, když Sparťané nedorazili včas a Atéňané byli nuceni bojovat za svoji svobodu sami. Radostnou zvěst přinesl do Atén posel Diomedón, musel uběhnout 42 kilometrů a 200 metrů, aby mohl zvolat ono proslulé MENÍKÉKAMEN - Zvítězili jsme! a klesnout vyčerpáním na půdu zachráněné vlasti.
Doposud se lidé zastavují u památníku u Thermopyl, kde odpočívají tři stovky Sparťanů i se svým králem Leonídasem, kteří tu padli při obraně vlasti. Jejich hrdinství připomíná hrdý nápis: "Poutníče, zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám."
Neboť hodni jsou paměti a věčné slávy ti, kdo padli při obraně vlasti, její svobody, i ti, kdo zasvětili svůj život boji za svobodu lidstva. V první řadě jdou básníci. Brazilský Castro Aleves (1847-1871), mladičký, skoro ještě chlapec, zpívá své velkolepé básně, v nichž naříkají otroci, celé zástupy sní o budoucnosti, kdy už nikomu nebude upírána svoboda.
"Vidím svobodnou zemi... Jako novou Magdalenu,
jak omývá si čelo v něžném vánku u pramenů..."
Zemřel mlád asi jako náš Jiří Wolker, ale jeho verše zná každý Brazilec. Jorge Amado o něm napsal román příznačně nazvaný Básník svobody.
Vidím mladého Byrona a Shelleyho. Byron zemřel ve chvíli, kdy přicházel na pomoc Řekům bojujícím za svobodu proti Turkům. Bylo mu teprve 36 let. A vedle něho kráčí jeho přítel P. B. Shelley, básník obdivující Prométhea, neboť se dokázal postavit proti bohům, aby pomohl lidem. Slyším hlas ruského básníka A. S. Puškina - zpívá svoji slavnou ódu o Volnosti a hyne v souboji, jehož skutečné pozadí odhalil mladičký Lermontov, aby nakonec sám nastavil hruď vražedné pistoli.
Dlouhá je řada těch, kdo zasvětili svůj život svobodě, a když bylo třeba, neváhali obětovat vlastní život. Ten boj stále ještě není dobojován. Stále ještě jsou na zemi místa, kde jsou lidem upírána jejich práva, stále ještě se vedou války, stále ještě je někomu upíráno právo na svobodný život a svobodný zpěv. I když už není třeba krásně umírat, jak napsal F. X. Šalda, spíše bychom se měli učit krásně žít.
Svoboda!
Zní to prostě a jednoduše. Jenomže ta nikdy nepadá do klína jako dar. Je třeba o ni bojovat a nezapomínat na ty, co šli před námi.
Autor: Miroslav Kapinus
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |