A CO BÁSNÍK?
Básník si v roce 1941 zavzpomínal: "Můj rodný kraj je Morava. Narodil jsem se v Brně, ale mé srdce a mé smysly jsou doma na Českomoravské vysočině, tam na Kunštátsku... Halasama se to tam jen hemží...Ti předci, to byli samí domácí tkalci, ševci, podruzi, kteří táhli do měst, když bída přituhovala. Tatínek je textilák a maminka, dávno mrtvá, dřela se po fabrikách taky. Vychodil jsem obecnou a měšťanku, ze které jsem vyšel zrovna ve světové válce."
Autor: Karel Aksamit

MINULOST JEDNÉ ILUZE NEBO ILUZE JEDNÉ MINULOSTI?
Francois Furet - francouzský historik a filozof - bývalý komunista (člen Francouzské komunistické strany v období 1949 - 1956) napsal obsáhlou knihu Minulost jedné iluze - Esej o ideji komunismu ve 20. století, kterou ve zdařilém slovenském překladu vydalo loni vydavatelství Agora v Bratislavě.
Autor: Stanislav Suja

POEZIE
Jaroslava Černá, Karel Boušek, Jiří Stano

KAVÁRNA NAD HLAVNÍ TŘÍDOU
Lenku Reinerovou charakterizuje nakladatelství Labyrint slovy "poslední německy píšící autorka z Prahy". Ve výtečném překladu Jany Zoubkové vydalo její "vzpomínky nejen na Egona Erwina Kische" pod názvem KAVÁRNA NAD PRAHOU.
Autor: Karel Sýs

44 OTÁZEK MICHALA ČERNÍKA
O životě se spisovatelkou a básnířkou Alenou Vrbovou
Autor: Michal Černík

VZDÁLENÁ MOŽNOST ZÁZRAKU
Téměř všechny války a ozbrojené nepokoje v historii lidstva byly přímo či nepřímo motivovány, vyvolávány a vedeny pod praporci náboženské nesnášenlivosti.
Autor: František Uher

JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE
Obrátil se na mne zcela nedávno můj "přítel", abych napsal fejeton na téma jak přicházejí básníci na svět. To proto, že do sbírky básní, kterou jsem napsal před třiadvaceti léty, jsem omylem já (i moji odborní recenzenti) zařadil v domnění, že je to báseň moje, báseň cizí.
Autor: Jaroslav Váňa

CHCETE BÝT MILIONÁŘEM?
A je tu, přátelé, další otázka, tentokrát za milión dvě stě osmdesát tisíc korun
Otázka zní: Co bude se světem dál? Já ji pro jistotu ještě jednou zopakuji:
Co bude se světem dál?
Autor: Karel Holub

BĚŽTE DO PRČIC!
Celý život mne pořád někdo posílal do Prčic. Někdy do Prčic křen kopat, ale moc jsem nerozuměl, proč právě křen kopat. Většinou jen do Prčic, aniž by tam ode mne vyžadovali kopání křenu. Ale já se nikdy do Prčic nevydal, až teď.
Autor: Michal Černík