Už to tak vypadá, že kniha o pivu do literárního časopisu nepatří, když vtom přijde Zdeněk Hrabica, takto známý novinář, ale i pro mnohé přátele utajený básník, aby napsal PIVO NA TALÍŘI, kuchařku o 304 receptech z české i mezinárodní kuchyně, a nejen napsal, ale i vydal (řekněme hned, že v nakladatelství GRADA Publishing), což je dneska mnohem podstatnější než kdysi, ač paní Kantůrková tvrdí opak, a hned je všechno jinak.
   K receptům se ještě vrátíme, ale na knize je důležitý i doslov. K jeho sepsání byl povolán Michael Jackson, což není rozpadávající se zpěvák, nýbrž rozmyslně živený spisovatel a novinář, který položil své umění na oltář Piva. Autor Anglické hospody, Nové světové encyklopedie piva, Kapesního průvodce piva (vida - pivo, nejspíš malé, se vejde i do kapsy!), stálý lektor na katedře piva Cornellovy univerzity v New Yorku, předseda Sdružení britských novinářů píšících o pivu a Hnutí za opravdové pivo CAMRA. (Možná právě díky Anglánům říkáme o někom, že se nacamral. Nebo je tomu naopak? Oplodnili jsme angličtinu?).
   Nejvyšší kvalifikaci však Jackson přiznává hned v úvodu doslovu: "Můj dědeček z matčiny strany se upil." Touha stát se spisovatelem jej zavedla nejprve k novinám, a potom do hospod. "Neustále jsem si kladl otázku - co musel každý z velkých spisovatelů a novinářů udělat, aby se stal slavným? Když jsem zjišťoval fakta, hrál v nich důležitou roli alkohol, zejména pak pití piva. Začal jsem se chovat podle tohoto zjištěného principu." Šťastný byl už Jacksonův žurnalistický start: "Stejně jako slavného básníka Dylana Thomase, i mne pozval první pátek šéfredaktor na pivo."
   Teď přeskočíme od Jacksonovým začátků do doby polistopadové. Jackson chodí po pravlasti piva a nestačí se divit: "Zhruba od roku 1972 se začaly britské hospody modernizovat. Měnily se v butiky, v prodejny aut a v železářství. Jako to teď dělají v Praze, Brně a jinde v České republice. Světe, div se! U Sojků prodávají Češi místo piva, které tu čepovali po staletí, boty."
   Jako každý milenec, osciluje mezi obavami z budoucnosti a nadějí: "Někdy se trochu bojím, že staré pivovary, které udržují tradice, nevydrží pod jařmem globalizace všeho. Ale když strach zaženu, jsem optimista. Všude ve světě, kde naletěli, dnes ožívají speciální malé pivovary. Třeba jenom v USA bylo donedávna už jenom padesát pivovarů. Dnes je jich desetkrát tolik." Samozřejmě co je dovoleno Yankeeovi, není dovoleno Čecháčkovi: "Kudy jezdím, tudy všude vyprávím o českém pivu, zejména všechno kladné platí o českých ležácích. Ty miluji nadevše. To říkám všem, kteří chtějí kupovat české pivovary a vařit v nich svá piva. Češi, nedejte se! Nikdo přece nerozumí pivu, jako mu rozumíte vy! Neučte se vařit pivo u těch, kteří mají praxi v reklamě a v balamucení spotřebitele. Já sám dávám přednost tradici, individualismu a různorodosti. A to vy Češi umíte jako nikdo jiný."
   A jaká je skutečnost? České pivovary už nám nepatří. O nás bez nás! My už smíme jen pít!
   "Ve světě i u nás probíhá globalizace výroby piva. Ta nás, tradiční výrobce i konzumenty piva, začíná značně poznamenávat. Například i v tom, že české pivo, které bylo až dosud uváděno ve stupních, od této zvyklosti ustupuje Podle vyhlášky Ministerstva zemědělství ČR č. 335/97 nemusí již pivovary označovat, zda jde o desítku nebo o lehčí pivo... Vše, co spotřebitel vidí a vnímá svými vjemy, nemusí být uváděno a není stanoveno. Spotřebitel prý nepotřebuje státního úředníka, aby za něj rozhodoval, zda pivo pění nebo ne, zda je světlé nebo tmavé apod. A tohle všechno se u nás teď odehrálo kvůli harmonizaci českých zákonů s právními předpisy Evropské unie. Jenže kde se pivo vařilo mnohem dříve než tyto zákony? To konečně u nás dobře ví snad i každé malé dítě, že pivo se v Čechách a na Moravě vařilo už tehdy, když jinde o něm vůbec ani neměli tušení."
   To už jsme ale v textu Zdeňka Hrabici. Jistě - on je původcem tohoto díla. K cizozemci jsme se uchýlili jen podle dávného českého zvyku zeptat se na všechno nejdřív v Moskvě nebo na Manhattanu. A jak jsme viděli, tentokrát to nebylo zbytečné - více očí víc vidí. I když přirozeně vyznáváme ono smetanovské "V pivu život Čechů", velebíme Sabinův "nebeský dar" a jsme hrdi, že Bil?akův "tekutý chléb" obletěl celý známý svět!
   A ještě slíbený recept. Pro ty, kdo se chtějí ve zdraví dožít lepších časů (ovšem ne těch a la Rádio Lány!), opsali jsme Pivní jogurt:
   Smícháme 5 deci světlého piva se 600 gramy jogurtu, lžící cukru a šťávou z půlky citrónu, pečlivě rozmixujeme a podáváme ve vysokých sklenicích s cukrovou obrubou.
   Pivu a Zdeňku Hrabicovi zdar!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]