Za mých mladých let cenzura způsobila, že ledacos mohlo být veřejnosti sděleno jen křídou na zdi či na telegrafních sloupech.
Kdeže ty doby jsou. Už k tomu není třeba telegrafních sloupů. Jejich úlohu převzaly skutečné sdělovací prostředky. A to naprosto vážně a velice důkladně, jak se dneska na sdělovadla sluší a patří.
Tak je možno se z určitých tiskovin pravidelně dozvídat, kolik meduchtivých samiček se až dosud chytilo na Gottův cukrkandl.
Nebo jak je to s kondicí Jaromíra Jágra po jeho milostných avantýrách s jistou topmodelkou.
A taky, kterak se jisté herečce soustavně stýská po mužném obětí miláčka Radovana, bez kterého má špatné zažívání.
Nebo jak se Lucie Bílá právě vyspala či nevyspala, jestli má právě migrénu či dokonce něco pikantnějšího.
Novináři usoudili, že lidé nemají nic důležitějšího na práci, než soustavně sledovat neuvěřitelné příhody z pohádek Tisíce a jedné noci našich Star. Nedávno jsem dokonce za výlohou knihkupectví uviděl knížku, v níž jistý Kratochvíl sděluje veřejnosti velice závažnou informaci: Žil s Lucií Bílou.
Když jsem si titulek přečetl, napadlo mě, že informaci podobného ražení dlužím já veřejnosti dodnes. A tak tady je.
Především po pravdě říkám, že jsem nežil, a už vůbec nespal s Lucií Bílou. Přiznávám ovšem, že jsem měl něco takového s Božkou Černou. Co to bylo, to ať si každý domyslí sám. Mohu ale přísežně prohlásit, že Božka umí nejen to, kvůli čemu jsem s ní cosi měl, ale taky pěkně zpívá. Obzvláště po lahvince frankovky. Bohužel, za svoje trylkování nebere honoráře. A taky je mi známo, že nikdy nefandila Klausovi ani Zemanovi. O čtyřkoalici se vyjadřuje tak, že to raději říkat nebudu.
Možná to jsou skutečné důvody, proč se o ni až dosud nezajímají novináři a televize. Je to škoda. Mohli by se od ní taky ledacos dozvědět. A třeba by to bylo rozumnější než vzdechy zhýčkaných pražských primadon.
Ale ať už je to jakkoli, znovu na čestné slovo říkám:
Nikdy jsem nežil s Lucií Bílou. Měl jsem ale něco s Božkou Černou. A věřte mi, moc se mi to líbilo. Škoda, že si po pár týdnech svůj mejkap i vnady odnesla k jistému Beďovi Dochvilnému. Ale to už by bylo jiné povídání.
Sluší se dodat, že na Božku nikdy nezapomenu.
Autor: Miroslav Mrázek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |