O životě se spisovatelem Janem Suchlem
Mohl byste se popsat a charakterizovat?
Jsem středně vysoký, štíhlý a byť takřka bezvlasý a zralejšího věku, jsem - jak mě nedávno potěšila jedna mladá žena - "pořád ještě pěknej mužskej". Nechybějí mi schopnosti ani dobré vlastnosti a považuji se za dítě štěstěny a bezmála ideálního muže. Ale vážně: Před čtyřiceti lety mi vyšla prvá knížka. Do dneška jsem jich napsal a vydal třicet. Mnohé vyšly v několika vydáních a byly přeloženy do sedmi jazyků. Četly se a čtou se. Co si jako spisovatel mohu přát víc? Psaní bylo a je mým koníčkem. Profesí jsem nakladatel. Za pětatřicet let jsem prošel rozmanitými funkcemi, od nakladatelského "kuliho" (jak s oblibou říkával Václav Kaplický) po šéfredaktora a ředitele, až k nynějšímu majiteli nakladatelství.
O čem v poslední době nejvíce přemýšlíte?
Kam spěje svět a kam asi dospěje.
Chtěl byste něco ze svého života škrtnout?
Rád bych škrtl pár pitomostí, které jsem spáchal, ale obávám se, že bez nich bych asi nebyl tím, čím jsem.
Život uštědřuje lekce. Kdy vám uštědřil tu největší?
Poprvé, když nacisté zničili Československo, a podruhé, když se na jeho demontáži proti vůli obou národů dohodli pánové Klaus a Mečiar.
Bez čeho se neobejdete?
Bez dobrých lidí, lesů a hor, bez kumštu, a nerad bych se "obcházel" bez mnoha milých věcí, které zkrášlují život a mezi něž počítám i dobré víno.
Co vám dalo dětství?
To nejkrásnější, co mi až dosud život dal.
Čemu vás naučil život?
Kromě mnohého i umění učit se mu porozumět. Je to svízelné umění a sotva kdy v něm budu mistrem.
Co vás nejvíce v životě zklamalo?
Někteří lidé. Svého času například paní Petra Buzková. Právě od ní jako od ženy, matky - političky jsem naivně čekal, když měla odvahu vzepřít se svému stranickému vedení, že zvedne hlas proti špinavé válce proti Jugoslávii, bezpochyby nejšpinavější a nejzbabělejší, jaká kdy byla v Evropě vedena. Bohužel měl pravdu Karel Kosík: "...nevidím jediného z mocných, který by řekl: Já svou funkci pokládám, proti této válce protestuji, tato válka není dobrá, není správná, není slušná." (viz Právo, 23. 12. 1999). A paradoxní je, že v Haagu nesedí ti, co ji spustili.
Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Nemít strach.
Co pro vás znamená být sám sebou?
Nemuset se ani v nejtajnějším koutku duše za sebe stydět.
V co věříte?
Ve vyšší spravedlnost, a že jsem strůjcem svého osudu.
Jste někomu za něco vděčný?
Mnoha lidem, kteří mi v životě pomohli, a o to víc těm, kteří to udělali za cenu osobních nepříjemností.
Co je zbytečné?
V poslední době kupříkladu zjišťuji, že se pro mne stále zbytečnější stává televize.
O čem nejčastěji sníte?
O tichu.
Jak prosazujete svůj názor?
Často velmi vehementně a s odkrytým hledím - ke škodě své vlastní.
Z čeho v životě neslevíte?
Teď by měla zaznít velká zvučná slova. Ale jaká? Slevil jsem už v životě z tolika věcí a "zásad" jen proto, že jsem se mýlil, nabíral rozum, a snad i moudřel, a pochopil, že snášenlivost nemusí být bezzásadovostí. Ochota slevit a ustoupit pro mne končí tam, kde bych popřel sám sebe, ztratil před sebou úctu.
Kdy si říkáte - na tohle nepřistoupím?
Většinou poté, co jsem někomu naletěl.
Myslíte si, že umění má tu moc, aby dělalo lidi lepšími?
Jsem přesvědčen, že ano. Ověřuji si to neustále i ve svém nejbližším okolí. Kdyby ji nemělo, proč se lidem programově servíruje v masmédiích tolik stupidit a brutality než proto, aby zhloupli, ztratili vkus (anebo ho nenabyli) a stali se konzumními berany.
Doba se změnila a s ní i vztah k hodnotám. Které hodnoty mají pro vás trvalou platnost?
Láska, přátelství, věrnost, nesobeckost, sociální cítění, smysl pro slušnost a spravedlnost, nenásilí, tolerance, velkorysost.
O čem jste si dělal iluze?
Když jsem na chvilku uvěřil heslu: "My nejsme jako oni!"
Jaké máte ideály?
Z vyznavače vznešených cílů a ideálů jsem se stal pozemšťanem, kterého naplňuje uspokojením vědomí, že slouží dobré věci a je lidem něčím prospěšný.
Na co jste zvědavý, co byste se rád dozvěděl?
Jakým jazykem se bude v Čechách mluvit za sto let.
Na jaké chyby má člověk právo?
Na všechny, pokud jimi vědomě neubližuje druhým..., ale to pak už nejsou chyby!
Litujete něčeho?
Ano, opakuji: zániku společného státu Čechů a Slováků.
Co je pro vás největším dobrodružstvím?
Začít psát novou knížku.
Daří se vám rozeznat lež od pravdy?
Ne vždy. Leckdy až potom, co sklízím "plody" své důvěry.
Co si dnes lidé nalhávají?
Že žijí ve svobodě a že rozhodují.
Co dnes považujete za statečnost?
Například jít v Čechách noční ulicí... a někdy i denní.
Stojíte si za vším, co jste vytvořil, anebo byste se k něčemu nejraději neznal?
Vztáhnu-li otázku na svou literární tvorbu, nemám důvod se k něčemu neznat. Některé ranější věci bych však dnes napsal líp.
Uznáváte pokoru?
Před dokonalostí a krásou přírody, před inteligencí vesmíru.
Co vás ponižuje?
Když se ubližuje dětem, ženám a slabším.
S čím se nikdy nesmíříte?
S tím, co považuji za bezpráví a nespravedlnost.
Co dělá člověka skutečným člověkem?
Umění být sám sebou a mít úctu k druhému.
Děsí vás něco?
Globalizace a výprodej našeho národního bohatství a zájmů.
Z čeho se dovedete radovat?
Z každé maličkosti.
Jaká je vaše největší životní zkušenost?
Čekám, že teprve přijde.
Čemu jste porozuměl až teď?
Co to je vymývání mozků.
Jaké poznání vám přinesla nová doba?
Že za peníze je skutečně skoro všechno.
Z čeho nechcete slevit?
Z přesvědčení, že by za peníze nemělo být skoro všechno.
Jak velký prostor potřebujete k životu a co v něm považujete za nezbytné?
Aby se v něm dalo obrazně i neobrazně volně dýchat, aby se smysly měly čím potěšit.
Bez čeho si nedovedete představit svůj život?
Bez milé, hodné ženy.
Jak chápete pocit štěstí?
Jako vnitřní mír a pohodu.
Na co se těšíte?
Na dovolenou ve slovenských horách.
Přejete si něco pošetilého?
Že mi zloději přestanou vykrádat chalupu.
Autor: Michal Černík
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |