V doslovu ke knížce povídek Pavla Nováčka nazvané POD DEŠTNÍKEM jsem napsal, že jsou to příběhy (vydává Moravskoslezské nakladatelství 2001, ilustroval Václav Šípoš), které se ztajeně posmívají všednosti. Nynější recenzí bych rád tento svůj první dojem potvrdil.
   Jednou z takových kritik všednosti je třebas povídka Marxův odkaz, kde se jmenovec proslulého člověka uplatní jako odhadce ženské krásy, kterého jeho nejbližší příbuzní dokonce berou vážně. Myslím, že jako ironik se Nováček nezapře v mnohých svých příbězích nastavených soudobé skutečnosti jako zrcadlo, kterým literatura byla ovšem vždy - ať chtěla, nebo nechtěla.
   Někdy ovšem ve snaze po ironii autor příliš mnoho jen naznačí, takže výsledek příběhu je pak bezmála nesrozumitelný - jako v případě textu Vypnul to. Právě tak je tomu s povídkou Sen: muselo by se pracně vysvětlovat, co vlastně znamená. Naproti tomu takové povídky jako Zrcadlo, Rybník nebo Poeta neskrývají kritický vztah k projevům měšťáctví a nemohou čtenáře nechat na pochybách o autorském záměru. Zvláště text Poeta doslova láme všednost tím, že jeho protagonista nepoužije služeb prostitutky a odejde z nevěstince s "nenaplněnou smyslností", jež je mu "duševním orgasmem".
   V závěru bych chtěl v plné shodě s tím, co jsem napsal již v doslovu ke knížce, připomenout ještě povídku Mimořádná událost, kterou soubor končí a slušelo by se povědět, že vrcholí, poněvadž je o člověku, který dokázal hodiny jakési porady prosedět v kanceláři pod rozevřeným deštníkem. Jak nebýt rád takovému závěru a nevyčíst v něm záruku dobrého literárního pokračování.
   Popřejme mladému autorovi, aby se držel reálných věcí a vztahů života, což mu zajistí pochopení a přízeň čtenářů a vyloučí nedorozumění. K tomu svojí první knížkou vykročil moc dobře.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]