Naše čtenářka z Olomouce Ewa Konečná-Sierociuk pro vás z polštiny přeložila báseň nositelky Nobelovy ceny za rok 1996 Wislawy Szymborské.


   WISLAWA SZYMBORSKA

   Óda na stáří

   Když se mne zeptají: "Nemoci sužují?"
   Odpovím: "Nikoliv". Slušně poděkuji.
   Myšlenku na nemoc jiným přenechávám.
   Zlobí srdce? Játra? Že se zadýchávám?
   V krvi plno tuku? Tlak jak kůň divoký?
   Mne to neudolá, i když mám své roky.
   Chodím už jen s hůlkou, říkám bez nadsázky.
   I když teď už chodím na krátké procházky.
   V noci kašlu, smrkám. Snad to není chřipka?
   Ráno? Zas jsem zdravá, prostě "jak ta rybka".
   Prý: "Stáří - věk zlatý, plný požehnání".
   Často na to myslím, když se chystám k spaní.
   Naslouchadla? Vypnu. Chrup ve vodě studím,
   brýle si zas vezmu, když se ráno vzbudím.
   A ještě než usnu, stále mne napadá:
   Je to vskutku všechno, co večer odkládám?
   Když jsem byla mladá, tak jsem sportovala,
   cvičila s kužely, plavala, běhala.
   Když pak údy tvrdly a sport odmítaly,
   tak jsem vymetala všechny plesy, bály,
   teď když jsem už "v letech", časy se změnily.
   Vracím se z obchodu jak panák bez síly.
   Hlava se mi motá, paměť je zamlžena.
   Cítím se však dobře "na stará kolena".
   Z té mé krátké ódy jedině vyplývá:
   Když přibývá roků, neduhů přibývá.
   Raděj někde v koutě snášet bolest kostí
   než prozradit druhým své vlastní starosti.
   Já zatínám zuby - pardon, mám protézu.
   Se svými problémy na trh už nelezu.
   A nakonec rada pro ty, kdo fňukají:
   Ať si ráno všechny "díly" posbírají,
   ať vypustí z hlavy všechny ty koniny,
   radši ať si přečtou pečlivě noviny.
   Pokud tam nenajdou datum své kremace -
   tak jsou prostě zdraví. Život je legrace!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]