Úvodem něco pro ty, co mají dost času kontrolovat, zda někde neleží prášek či zda souhlasí počet vystavených fotografií s počtem uvedeným na pozvánce. Obraz je opravdu jen jeden. Fotografií je ve skutečnosti pětadvacet, ale ani křepelek přeletěvších třistatřiatřicet stříbrných střech nebylo třistatřiatřicet, stříkačky radši nepočítaje.
   Římské právo razilo zásadu: Otec je nejistý, matka je jistá. V případě Kamila Lhotáka je však římské právo nahrané.
   Počátky dějin Lhotáků, rytířů ze Lhoty a na Lhotě i malířů pokojů, se ztrácejí v šerém dávnověku. Z doby diluviální nemáme žel přesných zpráv. Bezpečně však bylo zjištěno, že první čtvrtohorní Kamil Lhoták spoluzaložil českou farmakologii. Byl to pradědeček zde přítomného umělce.
   Druhý Kamil Lhoták, malíř a spisovatel, vzduchoplavec a cyklista, znalec motocyklů a secesních žen, byl dědeček zde přítomného umělce.
   Třetí Kamil Lhoták byl a je leteckým konstruktérem a byl a je otcem zde přítomného umělce. Je zde rovněž přítomen.
   Čtvrtý Kamil Lhoták je zde přítomným umělcem a ve volném čase maluje a fotografuje.
   Matky prominou, že jsem je pominul, neboť matky, jak již řečeno, jsou jisté. Nicméně dovolte matku zde přítomného umělce přivítat.
   Když jsme se probrodili téměř biblickým rodokmenem až ke Kamilu Lhotákovi momentálně nejmladšímu, řekněme něco o jeho umění.
   Po předcích zdědil velkorysost rytířů, přesnost farmakologů, prostorové vidění konstruktérů, bohémství malířů pokojů, lásku k periférii a příchylnost k železnici. Když právě nepracuje v malešické teplárně a nebo nespí doma po noční směně, určitě ho najdete na některém z pražských nádraží, nejspíše však na nádraží Ferdinandově, později Masarykově, Prag-Mitte, Praha-Střed, nyní Masarykově. Nejen proto, že je strategicky nejblíže bydlišti Lhotáků - Rybné 25, nýbrž také proto, že si zachovalo patinu, jako si zub zachovává zubní kámen. Leč Kamil Lhoták nevynechá ani Holešovice, Vyšehrad, Veleslavín, Vokovice a už jen tento zkrácený výčet dokládá, jak je Praha 21. století stále pevně protkána železnou nití a lze se po ní přemisťovat nejen esemeskou, nýbrž také v tendru.
   Ačkoli se zdi ve středu metropole ohýbají pod tíhou reklam firem, které sídlí úplně jinde, Prahu stále obkružuje periférie, nevykořenitelná jako husí noha. Periférie, laiky charakterizovaná coby zatuchlá a vydýchaná, paradoxně okysličuje unylou krev city a unavený vzduch velkoměsta nabíjí ozónem.
   Žádná fotografie na této výstavě nepochází z apartních zákoutí turistické Prahy, nýbrž z končin, v nichž se žije z kabanosu a piva. Z míst, kde se maká, čučí, žebrá, kde se svítí pravěkým petrolejem, z míst, kde zabloudí i elektřina, z míst, kde omítka marně prahne po reklamě Autoservice Baťa Pozor - vjezd!
   Z míst, která osvěcuje několik posledních svobodných hvězd.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)