PASEKA
Paseka aneb Z hemžení uvnitř české mediální džungle
Autor: Milan Blahynka
POEZIE
Bohuš Pastorek, Petr Burian, Vladimír Brandejs
ANKETA
Redakce Literárneho týždenníka, časopisu Spolku slovenských spisovatelů, se obrátila na účastníky neformálního setkání slovenských literátů (Gabčíkovo, 4. října 2001), mj. i na zástupce Unie českých spisovatelů, se třemi anketními dotazy. Některé příspěvky budeme publikovat i v Obrysu-Kmeni.
Autor: Alexej Mikulášek
POEZIE PSANÁ PEREM, MALOVANÁ BARVAMI
Malířský ateliér Vlastimila Tomana v třebíčském Týně je obtížně k nalezení. Maličký domek, kde se nachází, se sotva čím liší od sousedních vesnických stavení. Pár metrů za plotem dvorku je už pole, les je na dohled. Vlastimil Toman je zde šťasten. Okolní příroda mu poskytuje nekonečnou inspirací, kreslí ji a maluje už půl sta let.
Autor: Jan Dočekal
BYL V KATYNSKÉM LESE
JAK JSEM JE POZNAL
František Kožík (1909 - 1997), spisovatel, dramatik a básník
Autor: Zdeněk Hrabica
ZNAMENÍ PODZIMU
Krajinou až po pásmo lesů naplněnou hnědými lány oranic nejede žádný vůz tažený koňmi. Jenom traktor s valníkem se posouvá kdesi daleko, příliš daleko na to, aby k nám dolétl jediný zvuk. Ani draci nelétají. Nespatříme skromný ohníček s vůní bramborové natě, pasáčky na občině spálené ranními mrazíky. Kdopak to všechno ještě pamatuje...
Autor: František Uher
JAK BYCH...
to udělal, abych co nejvíc dobrých duší přesvědčil, že literatura v čase luxusní, leč nevybíravé restaurace kapitalismu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku má - vzdor všemu, co naznačuje spíš opak, vlastně veliké velikánské Z PEKLA ŠTĚSTÍ?
Autor: alch
KE ZDROJŮM
Verše Jiřího Wolkra se starají o lidi, kteří moknou v dešti a sotva se najedí, ale spisovatel Karel Čapek svého času shledal, že básník Wolker učil prý lidi nenávidět, když v básni U rentgenu použil slova nenávist. Budiž jim oběma země lehká, ale zvyk nazývat komunisty nenávistníky je přežil oba. Jakýsi pán v televizi zrovna touží, aby pojmy komunismus a fašismus splývaly a nic se mu za takovou drzost nemůže stát, když jeho nehorázné tvrzení podporují nejvyšší představitelé státu. Bohužel, co nejtvrdší přístup k řešení čehokoli považovali donedávna někteří komunisté za hlavní příznak svého myšlení i cítění, takže se názoru Čapkovu nelze ani příliš divit. Wolkra to samozřejmě nepostihuje ani nevystihuje, s komunismem se na hony míjí, ale mlčet k tomu nemůžeme. Komunismus není "psí srdce", nýbrž daleko spíše s Wolkrem starost o lidi, "něco k obědu" a klid přinášený v očích dělníkům; je to zdraví Mařky a Frantíkův první plat, je to i světlo "nad stolem rodiny", o němž píše citlivý člověk jinde, což poetu 21. století příliš nezajímá ani nedojímá.
Autor: Jaroslav Sekera