Redakce Literárneho týždenníka, časopisu Spolku slovenských spisovatelů, se obrátila na účastníky neformálního setkání slovenských literátů (Gabčíkovo, 4. října 2001), mj. i na zástupce Unie českých spisovatelů, se třemi anketními dotazy. Některé příspěvky budeme publikovat i v Obrysu-Kmeni.
KAREL SÝS
Aké je súčasné spoločenské postavenie spisovateľa, aké sú jeho práva a povinnosti?
Dokud se spisovatelé, ať už vědomě nebo i bezděčně, vyslovovali k problémům svých spoluobčanů, jsouce sami občany, byli ctěni a váženi. Nebo aspoň respektováni. Svého času spisovatelé onen pověstný prst na tepu doby opravdu drželi, aby se mu později vysmáli. Ke své škodě.
Neboť nikde neplatí tak jako v literatuře: každému podle jeho zásluh.
Tím chci květnatě naznačit, že postavení spisovatele je bídné. Proti proudu splašek, které vytékají z televizních a jiných kanálů, se ostatně nemůže postavit ani Franz Kafka s Jaroslavem Haškem, i kdyby se chytili za ruce.
Aký vzťah má súčasná vládnuca moc k dnešnej kultúre, umeniu a najmä k literatúre?
Dříve se na každém lepším panském dvoře vyskytoval šašek, který si tu a tam mohl dovolit poštívat samotného velmože. Dnes se i od státních klaunů očekává pouhé přihrávání.
Čo píšete, čo byste chceli a kde knižne vydať?
Joj - na Slovensku bych chtěl vydat v překladu svou prózu Kapsa. A až dopíšu knihu o převratu a co po něm následovalo, samozřejmě bych chtěl, aby se i ona dostala ke slovenskému čtenáři. Je docela možné, že by se k němu dostala rychleji než k českému.
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |