100. výročí narození A. A. Fadějeva
Za života nadměrně vyzdvihovaný, v současnosti nespravedlivě hodnocený a takřka zapomenutý ruský sovětský spisovatel a politický funkcionář Alexandr Fadějev je příkladem toho, jak ideologické monumentalizace a předpojatosti znemožňují objektivní posouzení významné umělecké osobnosti, kterou autor nesporně byl.
Od studentských let člen bolševické strany, účastník občanské války, v bojích dvakrát vážně zraněný, zanícený člen sektářské spisovatelské organizace RAPP, jeden z prvních propagátorů, teoretiků i praktiků tvůrčí metody socialistického realismu, byl složitou bytostí.
Jeho první povídky z dvacátých let, a zejména román Porážka, prozrazovaly veliký umělecký talent. Poznali to i v Čechách, kde už v r. 1929 vyšel v Melantrichu jeho překlad pod názvem Zkáza oddílu Levinsonova. Román o tragickém osudu revolučního partyzánského oddílu bojujícího s Japonci a bělogvardějskými kozáky na Dálném východě, srovnatelný co do umělecké hodnoty s tematicky obdobnými díly Šolochovovými i Babelovými, získal čtenáře svou syrovou autentičností, psychologickou prokresleností různorodých postav i osobitou metaforičností zachycení dramatických scén i přírodní scenérie.
Ctižádostivý autor záhy dosáhl významného společenského uplatnění. Od třicátých let působil ve vedoucích funkcích Svazu sovětských spisovatelů, byl členem nejvyšších stranických i státních orgánů, po válce i významným představitelem světového mírového hnutí. Tato rozsáhlá veřejná činnost omezovala jeho tvůrčí možnosti. "Zapsal jsem toho hodně, ale napsal málo," prohlásil. Nedokončeny totiž zůstaly jeho další romány Poslední z Udege a Černá metalurgie. Z titulu svých funkcí nesl i odpovědnost za porušování zákonnosti i za represe mnohých významných umělců. Ze svědectví pamětníků i z jeho některých projevů vyplývá, že vnitřně uznával význam Mejercholda, Mandelštama a dalších obětí stalinského teroru, účinně však nedokázal v jejich prospěch zasáhnout. Bezmezně obdivoval Stalina, a zároveň se ho bál.
Svědčí o tom i osud jeho nejslavnějšího, světově proslulého díla Mladá garda, vydaného v r. 1945. V tomto románu vyšel ze skutečných událostí statečného boje mladistvých hrdinů s nacistickými okupanty a jejich přisluhovači v Krasnodonu. S romantickým patosem vyjádřil hodnotu jejich bezmezné obětavosti a věrohodně zachytil jejich tragický osud. Nicméně dva roky poté autor podlehl dogmatické kritice, že toto dílo dostatečně nezdůrazňuje vedoucí úlohu komunistické strany a poslušně rozšířil román o příslušné pasáže.
Po Stalinově smrti a zejména po XX. sjezdu KSSS si Fadějev uvědomil své lidské i umělecké pochybení, trpěl pocitem osamělosti a viny i ztráty umělecké potence. Nakonec v květnu 1956 spáchal sebevraždu.
Sto let po jeho narození (24. 12. 1901) si připomínáme spisovatelův tragický osud a především význam jeho literárního díla podnětně rozvíjejícího tradice L. N. Tolstého a M. Gorkého, které patří k významným hodnotám světové literatury.
Autor: Vlastislav Hnízdo
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |