Tak vy se tomu chechtáte, vy nádivky. Myslíte si, že kecám, zahučel technik Vávra. Já vám ale říkám, že ufo existuje a ufoňáci jenom čekají na příhodný okamžik, aby tu přistáli a dali o sobě vědět. To si teda myslím, jako že se jmenuju Venca Vávra. Technik se ostražitě rozhlédl po kamarádech, co tomu říkají a přisunul si kulaté bříško blíž k rozpáleným kamnům. Byl pátek, den skoro sváteční, po druhé hodině odpolední se už po stavbě neploužila ani noha a v boudě mistra Burdy bylo příjemně teplo.
A já tomu nevěřím, bafl zedník Kaňka. Já si naopak myslím, že to všecko s těma ufonama je parádní humbuk. Kdyby totiž to ufo existovalo, proč oni by ti mimozemšťani už dávno u nás nepřistáli? Proč by furt jenom lítali kolem matičky Země jak mouchy kolem mucholapky a upejpali se jak nemravná studentka? Ba ne, mně na to nikdo nenachytá, mínil Kaňka a čadící čibuk vstrčil zas mezi zažloutlé zuby.
Tak říkáš nevěřím, opáčil technik Vávra. Tak hergot, to mně ale řekni, co to kolem nás pořád blbne. Družice to nejsou. Ty mají Rusáci a Amerikáni spočítaný. Maovy ostatky to taky asi nejsou. Tak co teda? Co myslíš ty, Burdo? obrátil se technik k mistrovi, který usrkával svůj obvyklý dietní čaj.
Jo, Venco, to ti nevím, řekl Burda. To je na můj žlučník kapánek složitý. Vím ale, že v pondělí sem přijede buldozer bourat ten poslední prázdný barák a je mi z toho nanic, protože jsme tam ještě nestihli sundat okna. To bude zas řečí. Burda znechuceně usrkl z plechového hrníčku.
Hergot, já tady o mimozemšťanech, a ty strašíš v pátek s futrama! odbrkl technik Vávra. Tos neměl dost času dřív?
Neměl, ty rozume! rozčílil se Burda. Dneska mi před hodinou volali z ústředí, že v pondělí mají volný buldozer, tak ať ho využijem. Napil se zase a zavřel oči, aby neviděl, co co polyká.
To tady Venca neví, protože pořád vyhlíží ufoňáky.To je jeho džob, křenil se zedník Kaňka.
Vy volové, řekl technik Vávra smířlivě, abyste věděli, jakého máte ve mně kámoše, před půl hodinou jsem do toho baráku poslal Pepu ze skladu, aby odsekal parapety a taky zjistil, jak je to s tím sklepem. Stačí?
Aspoň že to, oddychl si Burda. Na konci pololetí tě navrhneme na dovolenou v souhvězdí Panny, ať si přijdeš na svý, řekl a chlapi bučeli smíchy.
Vy nádivky, vy jste samá sranda, řekl technik Vávra. Nevíte ale, že v Dillí stojí už čtyři tisíce roků sloup svařený z železných dílů a nerezaví. A nevíte, vy zabedněnci, že Imhotep postavil v Sakkáře šedesát metrů vysokou stavbu, která byla potom jenom napodobována, ale nikdo ji už nepřekonal. Ani vy, zprivatizovaní Einsteinové. Jenom furt kecáte. Technik chtěl pokračovat ve svém urážení, když se otevřely dveře a ježatá hlava se cpala do boudy.
Tak pánové, parapety jsem odsekal, a taky jsem zjistil, že strop sklepa v tom baráku už je tak prohnilý, že ho buldozer snadno prorazí a potom zaveze. Není to bezva? Skladník Pepa začal zpívat Sobotěnka ide...
To musíš tak řvát? zavyčítal technik Vávra. Není tady ani chvilka klidu. Ještě pracujem, ne?
Nech ho, ať si zazpívá, řekl Burda. V pondělí budeme mít barák z krku. Potom už můžeš do souhvězdí Panny, Dänikene.
A jéje, zase ufoni, zavyl skladník Pepa. Vy s tím nedáte pokoj ani v pátek. Že vás to baví.
Baví, Pepíčku, dotčeně poposedl technik Vávra. Zajímalo by mně ale, co byste všichni dělali, kdyby se z čista jasna před naši boudu snesl stříbrný kosmický koráb, kdyby se tykadla toho nádhernýho stratoletu vrnivě vysunula a měkce přistála na haldě toho cementu, cos nechal, Pepíčku, přes noc v dešti ztvrdnout, a kdyby z toho blyštivého korábu vylezly bytosti podobné nám, na prsou elektrody a parádu z titanu, kdyby slušně zaklepali a otřeli si o rohožku boty, což vy nikdy neděláte, kdyby vešli a kliďánko řekli, My jsme ze souhvězdí Alfa a už delší čas sledujeme, jak žijete a co děláte, a taky jak stavíte ty vaše cimršmajchlkabinety, a protože tento způsob organizace a dělby práce dosud neznáme, přijeli jsme k vám na exkurzi, trošku si popovídat a popít kyseliny z vašich řek. To kdyby se stalo, moc rád bych viděl, co byste v tak historické chvíli dělali. Mně je ale už teď jasné, že by vám prdelky bafaly jak přetažený kompresor a honem byste si ty ufoňáky předcházeli a srabařsky žbrblali, Já nepomlouval, to támhle Venca Vávrů, ten pochyboval. Tak byste se zachovali, kdyby tady přistál mezihvězdný posel. Technik Vávra se dotčeně odvrátil od svých kamarádů.
V boudě se chvíli drželo ticho. A když venku zarachotil traktor, všichni se s leknutím otočili k oknu.
První se z toho vzpamatoval zedník Kaňka. Tak blbou řeč jsem neslyšel ani v našem parlamentu, bafl přes čibuk. A tam už žvaní o ledasčem.
Pánové, nechte toho, něco mě napadlo, řekl skladník Pepa. V tom sklepě, co má buldozer zavážet, jsem objevil asi tak pět pytlů briket. Co vy na to?
No co asi, odpověděl mistr Burda. Zítra jedeme na podnikovou chatu a už tam skoro nemáme uhlí. Tady nám ho seslala přímo prozřetelnost. Silné ruce plácly do modráků na kolenou, až se z nich vznesl cementový oblak a Burda vstal.
Nač zas ten spěch, řekl technik Vávra. Gilgameši, kam pospícháš? Nenalezneš život, který hledáš. Když bohové stvořili lidské pokolení, určili mu smrt. Život si ponechali pro sebe. Takže nač ten spěch, deklamoval Vávra.
Burda se chytil stolu a zasténal, Ježíšikriste, pátek, půl třetí odpoledne, a člověk aby poslouchal tyhlety nesmysly. Sežeňte někdo lopatu a pytle. Brikety ještě dnes odvezeme.
Správně, nástroje na brikety potřebujeme, mínil technik Vávra. Kdyby na ně nemysleli staří Egypťané, nikdy by nezvedli dvanáctitunové kvádry na pyramidy.
To bych je rád viděl, bafl zas Kaňka. Já zvednu pár tvárnic a hned mám housera.
No ty jo, přikývl Vávra. Ty víc nesvedeš, protože tebe nepoučili egyptští kněží, kteří měli instrukce od mimozemských bytostí. Proto jejich dělníci postavili Cheopsovu pyramidu a ještě si stačili zaskotačit s achájskýma holkama.
Tak hele, zahučel nevrle mistr Burda, nech už těch keců a de se na ty brikety, ať máme na chajdě při mariášku čím topit.
Po těch slovech všichni rázovali pro brikety.
Když se o pár minut později vraceli k boudě, už z dálky bylo slyšet jejich vzrušené hlasy. Nejvíc řval technik Vávra. Nechat se takhle okrást, to je zločin! Čím teď budeme topit při mariášku? Kdo nás jenom předběhl? Který mizera! křičel technik, bříško výbojně vystrčené.
Který? Skladník Pepa se podrbal v ježatých vlasech. Já myslím, že to byli nejspíš ti ufoni. Naše brikety si jenom vypůjčili, protože je potřebovali k pohonu svý kosmický rakety. Až se zas na nás přiletí podívat, určitě nám ty brikety vrátí. Jsou to přeci fajnoví kluci, křenil se skladník Pepa-
Tak ufoni že nám vyfoukli brikety? funěl technik Vávra. Lidi, slyšeli jste to? Prý ufoni. Takovou pitomost může říct jenom idiot! Technik bezmocně rozhodil ruce.
Máš pravdu, přikývl mistr Burda. To může říct jenom idiot, který vyhlíží ufony na sídlišti.
A všichni se rozchechtali.
Autor: Miroslav Mráček
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |