Poezie německého básníka Christiana Morgensterna (1871-1914) se u nás čte už od prvních let dvacátého století. Překládali ji J. Kvapil, Emanuel z Lešehradu, později J. Hořejší, V. Holan. E. A. Saudek, ale také například L. Kundera, E. Frynta a mnozí další. Klasikem morgensternovských překladů se od konce padesátých let stal J. Hiršal. Šibeniční písně vyšly poprvé v roce 1958 a potom v roce 1965 byly zařazeny do svazku Beránek měsíc s výtvarným doprovodem P. Kleea, vedle částí Palström, Palma Kunkel a Šlasi. Morgensternovy verše ve svazku Bim Bam Bum zažily o šest let později náklad, dnes obvyklý jen pro bestsellery.
Bilancující výbor 21 proslulých básní ve 179 překladech 36 autorů z roku 1996 (předtím už inscenace divadla Na provázku) naznačil, že k významným překladatelům Morgensterna patří také Egon Bondy, untergroundový básník a filozof, autor zásadní studie Útěcha z ontologie (pod vlastním jménem Zbyněk Fišer), marxista a znalec východních filozofií, který dnes nepřednáší v podzemí, ale v "exilu", na univerzitě v Bratislavě.
Bondyho překlad 75 Morgensternových básnických textů GALGENLIEDER / ŠIBENIČNÍ PÍSNĚ, který vydal v nakladatelství Labyrint Martin Machovec - v pečlivé úpravě a zároveň s německými originály - vznikl totiž už v roce 1951. Tehdy vyšel ve čtyřech exemplářích strojopisné edice Půlnoc a dlouhá léta se o něm vědělo pouze mezi nejbližšími přáteli. Ležel u B. Hrabala, pak u J. Hiršala. Byl opřádán mýty a o jeho skutečné existenci se mohl snad někdo dohadovat z původní Bondyho básnické tvorby.
Autor překladu, dvacetiletý nedostudovaný gymnazista, po Únoru teoretik i praktik programu tzv. totálního realismu (jako opozice schematického socialistického realismu), podnikl přitom do té doby nejrozsáhlejší český překlad básníka světové nonsensové poezie.
Morgensternovy básně vzdorují pravidlům tradičních poetik. Jejich verše bývají někdy tvořeny nelogickými spojeními slov, hlásek či dokonce výtvarných symbolů. Svou vnější jednoduchostí připomínají dětská říkadla, písničky nebo slovní hříčky a jejich překladatel v nich na počátku padesátých let nemohl nevidět také jeden ze způsobu zlehčení oficiální estetické doktríny té doby.
Ke střetnutí Morgensternovy-Bondyho estetické provokace s přísnou dobovou normou tenkrát nedošlo, protože tento překlad Bondyho nemohl vyjít. A dnes, kdy se konečně dostává do rukou čtenářů, je zase jiná situace. Avšak i nyní by se měli mít mnozí na pozoru před nekompromisní přímostí a prostořekostí přeložených veršů. Určitě ti, kteří zaštítěni ideologií trhu ochotně ukolébávají růžovými happyendy.
Odpověď na otázku, proč mohou být Bondyho překlady Morgensterna i dnes čtenářský nanejvýš aktuální, najdeme v samotných verších, např. v básni Dva oslové.
"Smutný osel hrozně hýká / a svému manželu říká: / Já jsem hloupý a ty taky,/ pojďme umřít - jako fraky! / Však dosud - toť běh světa tklivý- / jsou oba spokojeně živi".
Čtenáře může potěšit vtipná anekdotická zkratka s pointou v jejím podtextu. V těchto verších není třeba hledat - stejně jako i v dalších básních se zvířecími hrdiny (Havran Ral, Kamenný vůl, Štika, Kůň, Lví srna) mravní ponaučení jako v bajkách. Důležitější je hra významu slov a jejich neobvyklých spojení. Často překvapí nečekaná souvislost, nový postřeh, jako v básních Velvaryba aneb nadvoda, Bim Bam Bum, Estetická Lasice, Denonoční lampa, Dva kořeny, Podvlékačky, ne jen ve všeobecně známých Trychtýřích.
Názvy takových básní však ne vždy signalizují očekávaný obsah, tedy například hlubokomyslnou reflexi za nadpisem Mezi časy, ale třeba jen lehkou hru s rytmem a přesnými rýmy na téma docela nicotné. Jazykový humor je zde často povýšen nad sebevážněji míněné teze.
Perfekt a Imperfekt
pili sekt
Pustili se do Futura
(snad aby jim půjčil bůra).
Plusquamperfekt a Futurum II
mžourali na chodbě.
Ze směšného nesmyslu v básni Koleno - (Jde světem samotné koleno) - se ovšem může vyklubat závažný společenskokritický závěr o nesmyslnosti války, absurditě válčení.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že v Morgensternových-Bondyho verších se banalita a nízkost může převracet ve vznešenost a naopak. Podobně jako u Villona nebo např. u Koláře či Hrabala. Srovnání s německým originálem umožní mnoha čtenářům zjistit osobitost překladatelovy interpretace nonsensových veršů. V Šibeniční písni pro Žofii, katovou holku se například volbou zvukově kontrastnějších slov na kladném pólu stupňuje významový protiklad, na němž je báseň založena. Protějškem parafráze německé klasické věty použité s ironickým podtónem "doch du bist gut und edel!" je české "však's šlechetná a bláhová", čímž ironie přechází v sarkasmus.
V Houpací židli na opuštěné terase dochází zase k ozvláštnění celkové nálady nápadnější zvukomalbou v refrénu, kdy alternativou k německému verši "Und ich wackel im Winde, / im Winde" je české "a já vrzám větrem, / ach větrem".
Míru Morgensternovy příznačné naježenosti a provokativnosti překladatel respektuje, někdy však i překračuje. Text silně expresivní básně Nein! "Pfeift der Sturm?/ Keift ein Wurm? / Heulen/ Eulen/ Hoch vom Turm? / Nein! / Es ist des Galgenstrickes / dickes / Ende welches ächzte," překládá nejen s důrazem na přísné dodržování rýmů, ale také s adresným útokem na možná překvapeného a zaskočeného čtenáře:
"Bouře píská? / Červ řve zblízka?/ Znova /
sova/ z věže vříská? / Ne! / Šibeniční je to provaz / pro vás, ".
Bondyho překlad jakoby vyhledával ironickou či sarkastickou pointu, zároveň je přímočařejší a plebejštější než Morgenstern Hiršalův, který prozrazuje víc souvislostí s tradicí avantgardního poetismu. Tam, kde Hiršal užije detailně propracovaných opisů a eufemismů, Bondy zamíří lakonicky, třeba nespisovným slovem, rovnou k věci.
V jinotajné básni Laťkový plot o tom, jak plot byl zbaven mezer kolem latí a tak "Plot jak by byl hlavu ztratil" se u Hiršala překládá dvojverší "Ein Anblick grasslich und gemein. / drum zog ihn der Senat ein" poměrně neutrálně "Prázdným vzhledem se sprostý zdál / Proto jej senát zrušit dal". U Bondyho ovšem nekompromisně: "Odporný ten pohled stačí / Senát ho dal sbalit radši".
Bondy při překladu Christiana Morgensterna samozřejmě zaplatil daň svému mládí a nevelké překladatelské zkušenosti, když například ve snaze o doslovnost přestal myslet na svébytnou rytmičnost jazyka originálu, jindy ovšem i naopak. Nebo když se někdy zřekl významové nejednoznačnosti původního textu.
Bondyho letitý překlad je dnes čtenářsky živý patrně i proto, že vytvořil krátké spojení mezi protiakademickou a protioficiózní tvorbou modernistů ze začátku 20. století a předvčerejším nebo včerejším undergroundem. Konečně osobitě představil jednu z dosud nečerpaných možností, jak porozumět smyslu poetické "nesmyslnosti".
Autor: Viera Glosiková
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |