DAGMAR ŠTĚTINOVÁ
Trvalky
Podkoní podzim větry osedlává,
nuž tedy sbohem, muškáty,
kdo rychle dává, dvakrát dává
a vy jste kvetly u chaty
zběsilým tempem dorůžova.
K poupatům vracíte se znova
mrazivým dechem zaváty.
Školák našich dní
Na krku nosí klíče od domova,
odchází ráno do školy...
Koho dnes srdce nebolí,
vidí-li chlapce zas a znova
nosit tak těžké úkoly?
Mateřský jazyk sotva zvládá,
všechny ty háčky, všechna "i",
co žije v lese, kvete v sadě
a co se sklízí na poli,
máma by byla jistě ráda,
kdyby znal víc, než stačí sám.
On ale myslí na otázky,
na lidské zloby, lidské lásky,
na maminčiny nové vrásky
a rád by letěl ke hvězdám...
Strom
Do výšky rostl,
teď se k zemi kloní,
žádný strom neroste do nebe.
Vzpíral se. Rostl ještě vloni.
Tak tomu bude i u tebe.
Po zemi touží,
až mu jednou svolí
neživit větve, listy ani stvoly.
Jediným bleskem ve dvou sťatý padne.
Soucitná sedmikráska u nohou mu zvadne.
Olšanská
Pojďte už mezi nás, vy živí!
Potomci vaši čekají na dědictví
a budou lamentovat nad vaší chudobou.
Stále a stejné zástupy jen jdou a jdou
cestami DEJ a CHCI
už od zrození.
Až k hrobu. Za hrob.
Stejné stejní cení,
vše na světě jen k mání.
Člověku k uzoufání...
JIŘÍ STANO
Kolo dějin
Vlastní rozum, víme,
přenáší i hory,
zatímco my přenášíme
vždycky jenom vzory.
V naší servilitě
otázka tkví spásy,
proto čile, hbitě
vždy na věčné časy!
JAROSLAV VOJTĚCH
Cesta k srdci
Když ti v dnešním lesklém trendu
láska příliš neklape
a přec chceš dojít happyendu,
nezkoušej to bez HP.
Nastartuj, předjeď a už tradá -
k srdci hned vede autostráda.
Na vědomost dává
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)