Svatopluk Kopeček (roč. 1933, právník-prokurátor, tč. již brněnský důchodce) publikoval verše časopisecky už v padesátých letech, ale k tvorbě se vrátil až po svých šedesátinách. Vydává sličně vypravené samizdatové sbírky, s ilustracemi a v krásné grafické úpravě třebíčského výtvarníka Vlastimila Tomana. Připomeňme si např. z posledních let útlé brožury Signum doby, 1999, Nesentimentální básně, 1999, Co tu ještě nebylo, 2000. K nim letos přibyla sbírka TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ (Brno 2001, 36 str.).
Kopečkova poezie je hutná, přemýšlivá, nabitá filozofickými úvahami a psychologickými postřehy. Nad problémy osobními převažují v ní zamyšlení nad vývojem lidstva ("Trpím klimatickými poruchami/ stejně jako zprávami/ o údajných vítězstvích/ měnících se vzápětí v prohry", s. 7). Jako většina vzdělaných a pokrokových lidí, i on se zamýšlí nad poklesem zájmu o hodnotné umění ("Počítače chrlí desítky kilometrů zpráv i prasečinek/ Nač potom knihy/ koncerty/ divadlo", s. 11).
Nerezignuje však, věří, že "už jsme vykročili z labyrintu planých slibů" (s. 15), že postupně prohledáme a nedáme se okouzlit a mást. Varuje však před sobectvím a sebestředností ("Čím více se zahledíme do sebe/ o to více přestáváme rozumět/ svému okolí", s. 22). A především jej zneklidňuje svět plný zbraní a konfliktů ("Neustále se vrací/ předchozí krvavé století", s. 24). A jak shrnuje titulní báseň, není mnoho jistot do budoucna, "nezbývá víc/ než věřit/ věřit (s. 29).
Jak patrno z citovaných ukázek, Kopeček se zříká rýmů a pevných básnických tvarů, užívá volného verše, bez interpunkce. Necítí ani potřebu poetismů a slovních novotvarů. Jeho básně, hutné a přemýšlivé, rozhodně nevidí svět růžový a bezproblémový. Spíše nabízejí hledání pravdy, trochu skepse a relativismu, ale neznamená to rezignaci, bezvýchodnost. Život je složitý, je třeba se s tímto faktem smířit ("Naše příběhy jsou rub i líc/ Co bylo včera není dnes už nic...", s. 34). Toto úvodní dvojverší závěrečné básně shrnuje Kopečkův pohled na život. Neprezentuje idylu, ale realitu, s jakou se chtě nechtě potkáváme.
Autor: Štěpán Vlašín
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |