Nakažlivá choroba: Plané tlachání.
Na ulici, ve vlaku, v hospodě, v čekárnách, u holiče, v senátních prostorách, v rozhlasových a televizních pořadech. Místo činu není podstatné.
I chlapi dovedou být drbny a žvanilové. Začíná se pomluvami. Nebo končí. Pomluva se rozrůstá, bobtná, vrhá zhoubné stíny. Zaplavuje. Zaplavuje.
Demokracie je nádherná záležitost, má však i stinnou stránku. Umožňuje sdělovat jednotlivci či celému národu slaboduché vize, překrucovat minulost, zamlčovat, zamlžovat, zasévat semena pochybností a svárů. Dovoluje vychvalovat pochybné, vsugerovat bláboly, hanobit.
Místo pravdy trilobit vypleněných srdcí.
Slova mají jedovaté ostny. Jed účinkuje pozvolna, dlouhodobě, ale následky jsou katastrofální. Převládá tendence všechno zpochybňovat, nedůvěřovat nikomu a ničemu, za vším vidět snahu o osobní prospěch. Hmotný nebo lukrativní. Neboť malí vždycky hodně křičí, není je příliš vidět, chtějí být alespoň slyšeni. Svým významem se blíží ničivost povodní.
Krčemno v lidech. Tamní běsi.
Pravda, tlachalům je nasloucháno stále méně. Jenže nic víc. Zatím. Nezapomínejme, že kdo mlčí, nesouhlasí, ale nedělá cokoli pro nápravu. Ta skutečnost děsí.
Autor: František Uher
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |