Čas od času a v poslední době dost často si hodní praví lidé povzdechnou, jakou to strašnou chybu udělali v listopadu památného roku, když prý omylem tehdy nezakázali stranu podle nich zločinnou; trápí se tím pochybením doma i v tisku, mluví a píší na to téma stále dokola. Člověku je jich líto, a ač jsem už stará bába, nejsem zas taková zbabělá baba, abych nepřekonala sama sebe a neřekla jim:
Jen klid, bobečkové, upokojte se, nezanedbali jste ničeho, nemučte se, opravdu nic, vůbec nic jste tehdy nepromeškali, naprosto žádnou šanci, pokud jde o to, čemu rádi říkáte vyrovnání s minulostí; nebrečte, že jste tu stranu nezakázali. Vzpamatujte se laskavě. Právě to jste totiž udělat nemohli.
Kdybyste se tehdy byli o to pokusili, zbylo by vás na náměstích a pláních pár; lidi včetně členů té strany si užili zakazování dost, jenom si vzpomeňte, jak až na pár zbabělců rázně okřikovali zběsilce, kteří tu a tam volali po odplatě krvežíznivě spravedlivé (ještě nebyl zrušen trest smrti), jak už vyplývá z podstaty krevní msty.
Kdybyste tehdy byli zkusili zmíněnou stranu zakázat, byla by se u vědomí svého ohrožení, ohrožení každého jejího člena, rychle semkla - a měli byste proti sobě rázem půldruha miliónu jejích členů a nejméně tolik lidí z jejich rodin. Ba ne, vůbec žádný zákaz jste nemohli vážně navrhnout, ani pomyslet jste na to nemohli, i když jste ovšemže měli obrovskou chuť nejen zakazovat, ale někteří taky zavírat, ba i věšet a upalovat.
Prozradili jste to na sebe až později, když nejodvážnější (anebo snad ti nejhloupější?) z vás uvítali zde a bránili generála Pinocheta a jindy se zas dávali slyšet, že generál Franco si zaslouží pomníky po celé Evropě za záchranu Evropy před komunismem.
Vůbec jste nemohli tehdy ani naznačit, že a jak rádi byste nejen zakazovali.
Napřed jste přece museli aspoň část, tu naivnější, idealistickou část členů oné strany oklamat vlídností, která se teď jeví už i slepým jako odporně falešná, museli jste je ukolébat líbeznými hesly a získat sliby stejného a rovného práva pro všechny.
Ale ani to by ještě nebylo samo o sobě stačilo. Naštěstí pro vás jsou v každém spolku krom slušných a čestných lidí také prospěcháři, kariéristé, někdy přímo lumpi (čím je spolek mocnější, tím se jich tam vždy vetře víc), a ti vám vydatně pomohli; nebylo právě takové čalfíčky, kteří se tam vetřeli jenom kvůli vyhlídkám a výhodám a zisku, zrovna obtížno rychle a těžce zkorumpovat, udělat si z nich své příručí, čilé sluhy, kteří se rádi přiživili na drobtech padajících ze stolů nového panstva a s tvrdostí i neúprosností novokřtěnců se ruče jali kydat na to, co ještě nedlouho předtím stejně horlivě vyznávali.
S jejich účinnou pomocí pak už mohla zatroubit láska a pravda "své" vítězství nad lží a zlem. Bez nich byste se, holečkové, nedopracovali ke svým lénům a lánům, protože sami byste to nebyli zvládli. Děkovat a uklánět se těm přeběhlíkům byste se měli hluboko, až po pás, i když jednou i vás bez mrknutí prodají, a nefantazírovat, co jste měli učinit, když jste učinili vlastně to jediné možné a z vašeho hlediska správné.
Ostatně svůj k svému.
Doplatíte na to ovšem. Už příště.
Autor: Renáta Slováčková
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |