"Pánové zavírá se! Je toho mnoho. Ve všech kulturních oborech. Česká kultura pláče. Nad knihou, nad filmem, nad divadlem, nad výtvarnictvím. Výtvarnictví? I to má své speciální problémy. Teď staví pomníky. Zjišťuje se, že je obtížnější postavit pomník Janu Nerudovi nebo Bedřichu Smetanovi, než udělat basreliéfy na Petschkovu vilu... Soutěže na pomníky končí ostudou. Neruda nebude, není peněz. Ale není také peněz, aby dál vycházelo jeho Dílo. ... Není peněz. Knižní produkce poklesla za jediný rok o 25 procent. Oficiální scény snížily svou úroveň pod nulu a zvýšily deficit nad milióny. Velká hudební tělesa mají hlad a žebrají. Kina omezují představení. ... Ze středních a vysokých škol vycházejí absolventi přímo do nezaměstnanosti. Věda a umění jsou v krizi. Civilizace je v krizi. Kultura je v krizi. Je to jen hospodářská krize, která tu tísní? Ne, pánové, to je víc... Zavírá se, pánové, museum kultury v úpadku."
Tato slova ponuré reality vytiskla rotačka, sjíždějící 5. 11. 1933 Haló-noviny. Je to jen nepatrná část z článku Karla Vojana Pláč kultury české. Od napsání tohoto příspěvku uplynulo letos již 69 let! V tom tristním sdělení není nic nepravdivého - jen jméno autora článku, - je to pseudonym Julia Fučíka. Snad jen čas nám chtěl na filmové plátno roku 2002 promítnout žertem svoji vzdálenou podobu? Bohužel, není to žert. Je v těch obrázcích příliš mnoho podobného i identického s dneškem. Je to veliké memento. A jakkoliv to zní paradoxně, je na nás, aby se hodiny dějin nezastavovaly a nešly pozpátku, ale pochodovaly, jak mají - jen kupředu! Aby česká kultura neronila slzy.
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |