Udělali si tě přesně tak, jak chtěli. Proklatí lidé kolem sebe, příbuzní i nepříbuzní. Tisknou tě k sobě, lísají se, hlaveň starého revolveru, který touží zase si vystřelit, se podbízí, jsou neodbytní. Všichni do jednoho v tobě chtějí přežít. Nemůžeš jim to ale klást za vinu. Řekni pouze rozhodné NE!
Vím, dříve se ti to i líbilo. Mají mě rádi, říkals. Ale dnes? Nad krásně zdobenou a tvarovanou rukojetí, jež zapadá přesně do tvé dlaně, nedělá otlaky, jsi našel ostří. Je pouze otázka času, kdy po něm bude stékat krev, tvoje krev, neřekneš-li...
Tvůj krajíc nebyl původně ani příliš malý, ani velký. Stačil na to, aby tě nasytil, a chutnal jako med. Jenomže pak ti jej začali zvětšovat. Přecpával ses, mlsals. Naučili tě vidět, když jsi neměl ještě dost rozumu. Byl jsi malý a díval ses na noční oblohu, vzpomínáš? Hvězdy byly najednou jedna jako druhá. Motal ses v záhonu květin a jednobarevné okvětní lístky bily zuřivě do očí, pálily. Nerozuměl jsi tomu, myslel jsi, že to tak má být. Dosud myslíš, že to tak má být. Přišlo také jedno ohlédnutí. Byla krásná, ale tys byl zaměstnán plnými škraněmi. Není pro mne, huhňal jsi. Krajíc byl stále větší a větší. Po čase přestal sladce chutnat, přestal chutnat dokonce jako chléb, okoralý chléb. Houpací koně ti vnutili svůj rytmus. Také jsi houpací kůň, ale nebuď jím! Promluv!
Ano, není snadné opustit cestu, která ti byla ukázána jako tvoje jediná. Nesmíš si na ni zvyknout! Sejdi z ní!
Zdědils jejich oči, vlasy, pleť... Zdědils jejich dům, pole, zemi, vtiskávali ti svoji víru. Nenechali tebe samotného obdělat vlastní zahrádku, udělali to místo tebe a už se neptali, zdali na ní chceš mít růže, nebo tulipány. O jiných rostlinách vůbec neuvažovali. Po pravdě řečeno, tys ani tenkrát nevěděl, který květ bys raději, byl jsi malý. Nechtěli, abys povyrostl a rozmyslel se sám. Vysázeli růže, neboť růže se u nich dědí z pokolení na pokolení. Dříve, než jsi přišel na svět, bylo jasné, že na tvých záhonech porostou růže. A na záhonech tvých přátel budou také jen samé růže, růže, růže...
Řekni konečně svoje NE! Nezvykej si a nesmiřuj se s růžemi. Mnoho růží je na škodu. Vysázej jinou rostlinu. Nech zahradu zarůst plevelem. Záhon drchniček může více okouzlit!
Autor: Michael Doubek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |