Jednou jsem měl tatínka a šli jsme spolu dědinou třeba okolo Bati. Byla to náhoda, protože se mi za výlohou krámku líbily trampky. Něco na způsob ofajfkované obuvi značky Nike. Ta se mi osvědčila při nedávném zánětu trojklaného nervu. Bublina v podpatku něžně tlumila krok po rozbitých chodnících a středověkých kočičích hlavách naší čtvrti. Trampky nebyly tak dokonalé, jenže o trojklaném nervu jsem neměl tušení.
Trampky provokovaly a z krámu nás pozoroval vedoucí pan Zátopek. Beze spěchu vyšel před krám, pozdravil a poptal se tatínka, jak odhaduje žně. Sám měl k vedoucí úloze stran prodeje Baťovy obuvi kus pole, dvě krávy a jalůvku na daně. Zaplétal mého rodiče do nezávazné debaty, vzdálené každému obchodnímu jednání.
Zatím jsem civěl do výlohy a nemohl vynalézt jediné zdůvodnění nákupu těch bot kromě zpevnění nohou v očekávaném fotbalovém utkání.
Bylo jasné, že takový důvod nemůže v tatínkových očích obstát déle než sněhulák v pekle. Fotbal považoval za zbytný jev, odvádějící mládež od užitečných činů. Uvážil, že ukvapené rozhodnutí v planoucím létě může mít neblahé důsledky v tuhé valašské zimě.
Pan Zátopek zkušeně odhadl, kam situace nazrála a nijak nenaléhal. Jeho bosonozí zákazníci přicházeli smysluplně až s prvními mrazíky.
Hořce zklamán, otázal jsem se rodiče, jakým právem mi nedopřál obuvi, podle mého mínění nezbytné. Pravil, že právem odpovědnosti za mé zdraví v zimním období.
Škoda, že tatínek nemůže poradit pánům radním, starostům a primátorům ve věci krajně naléhavých občanských potřeb. Je jistě záslužné perfektní vybavení parků, náměstí a hlavních tříd měst. Pokud se za estetický přínos nepovažuje fontána ve tvaru šibenice nebo liduprázdný nový park, postmoderně vyzdobený nedefinovatelnými kovovými monstry. Příští radniční garnituře pak chybí postmoderní vkus, čurající popravčí obluda s těžkou vývojovou vadou je darována nejbližší mateřské škole a kovová monstra odevzdána do sběru. Fontána kata Mydláře je pak nahrazena sochou sv. Jana z Nepomuku, který o přehmatech radničního vkusu za obecní peníze spolehlivě pomlčí.
Páni radní, starostové a primátoři se málokdy procházejí po křivolakých chodnících zapomenutých čtvrtí, kde jsou ve vozovkách výtluky zvící čtyřiceti čísel a odpadní vody si volně razí cestu v potůčcích pod okny, kde se v létě vesele rojí hejna komárů a v zimě skvěle chodí s francouzskými berlemi.
Navrátilec emigrant si libuje, že z Prahy zmizela šeď a sešlost. Kdyby měl tušení, že sedm let po hromadném protestu lékařů proti neudržitelným hospodářským poměrům v medicíně mrznou v pražských nemocnicích malí i velcí pacienti, pohled na kvetoucí matičku Prahu by mu zhořkl v očích. V čerstvém zahraničí došla obecná věc až k úvahám o nucené správě. Městský majetek byl prošustrován.
Velmi uvážený je zákonodárný úmysl kontroly kouřových signálů z rodinných domů. Na to geniální rozhodnutí naše ekologie dlouho čekala. Ještě není občanstvu jasné know how, způsob provedení nařízení - konání. Snad to bude vyřešeno školenými čichači za komíny, převedené po zaváděcích cenách elektřiny a plynu na tuhá paliva z hospodářské nutnosti v nemilionářských domácnostech. Též se rýsuje možnost maskovaných komand, které vykopnou dveře podezřelé nemovitosti a zkontrolují v topeništi palivo. Městské policejní sbory jsou nejspíš přetíženy. Vraky bez čísel lze na ulicích pozorovat už léta.
Kdysi jsem nad tatínkovou prozíravostí nejásal. Dnes vím, že už tenkrát ovládal zákony priority potřeb, a že právo rozhodovat o jiných provází odpovědnost.
Autor: František Stavinoha
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |